Krvavý květ

Tak. A je to za mnou. Pořád nemůžu uvěřit, že je vážně konec... Co bych tady psala? Byla to skutečná emoční jízda a já si užila každou chvilku... I když mi tolikrát u knihy snad ještě nikdy slzy neukáply. Zpětně jsem šťastná, jak to celé skončilo. Těch posledních sto stran byly hotová jízda... (mimochodem, hodnotím velmi kladně také to, že úseky z Mictlánu mají tmavou barvu, četlo se to skvěle + že se v knize konečně objevil jistý temný bůh...:) Všechny linky se uzavřely, i když s jednou nás autorka nechala trochu vytrpět... Asi jediné, co chci, je tímto komentářem poděkovat Anežce Kočové za tak úžasnou sérii... stala se z ní navždy moje srdcovka, místo, kam se budu vracet v největší tísni. Kéž by si všichni na světě přečetli Květinové války... možná, že by si lidé konečně uvědomili, že "Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají." Tlazohcamati huel miac, Anežko. Děkuji Vám :)

Krásné zakončení série! Rozhodně je ze všech dílů nejakčnější. Srhnula bych trilogii takhle – v Trnité kletbě jsem si zamilovala Elin. V Písni mrtvých Tezca. A v Krvavém květu jsem jim propadla úplně. Slowburn, až to bolí, všechna témata jsou krásně uchopená, dějové linky ukončené, otázky zodpovězené. Nečekala jsem, že uroním slzu, ale stalo se. Žádná postava mi nepřišla navíc a měla v příběhu své místo. Autorka je vynikající vypravečka... asi bych si od ní přečetla i nákupní seznam, fakt že jo. Jediné co jí můžu vytknout je, že občas má slovník až příliš bohatý, části věnující se mytologii jsou dost dlouhé a hlavně se opakují a občas sklouzává k jednoduchým řešením vypjatých situací. Ale jsem nadšená, nečekala jsem, že se mně série tak dotkne a po dočtení budu mít zájem o reread. Rozhodně bude mít v knihovně své místo.