Konec světa & Hard-boiled

Můj pátý Murakami – a nejspíš už asi opravdu poslední. Jsem člověk poměrně houževnatý, a když se nemůžu dostat autorovi pod kůži, zkouším to znovu a znovu, jenže úsilí a vytrvalost není všechno a nalezení souznění s literárním dílem rozhodně není totéž, co rukodělné hloubení výkopu pro vodovod. Závidím lidem, co objevují v každé Murakamiho knize "strhující podobenství" a nechávají se okouzlovat "silou autorovy výpovědi"; já v Murakamim nic takového, bohužel, nenacházím – a to se fakt snažím. Nemá cenu něco lámat přes koleno… Třeba u Kafky na pobřeží jsem už TO měl skoro na dosah, jak se mi alespoň zdálo, ale Konec světa mě znovu přesvědčil, že na to nemám – bylo to celé jen o "lízání zmrzliny přes celofán"…

Moje první zkušenost s Murakamim. A bylo to zvláštní, snové, prostě jiné, ale hlavně dobré! Příběh se odehrává ve dvou odlišných rovinách, ale obě mě dokázaly zcela pohltit. Pikantní na tom je, že jsem tu knížku našel v popelnici na papír a musel jsem slepit vazbu. Vzhledem k tomu, že jsem od něj zatím nic dalšího nečetl, nedokážu posoudit, jestli je ta určitá snovost jeho styl nebo jen atribut této knihy. Každopádně mě Murakami zaujal a určitě si od něj přečtu něco dalšího!