Jedným ťahom pera: Stratené príbehy

Tohle byl takový nečekaný a nádherný dárek! Smrt Terryho Pratchetta jsem obrečela. Dostala mě neskutečně. Bylo mi líto, že už si nikdy nepřečtu nic nového ze Zeměplochy nebo jiných parádních a zajímavých míst a nesetkám se s humorem Terrymu vlastním. A pak se přece jen něco objevilo a bylo to jako pohlazení. A i když tyhle ztracené a pak nalezené příběhy patří do počátků Terryho tvorby, pořád mají pro čtenáře (a hlavně pro jeho fanoušky) velkou cenu. Srdečné díky patří Patovi a Jan Harkinovým a také Colinu Smytheovi a Robovi Wilkinsovi. Moc se mi líbila i obálka a jemné ilustrace uvnitř knihy. Předmluva Neila Gaimana (mého dalšího oblíbence) mě dojala k slzám.

Jedná se o soubor povídek Terryho Pratchetta, které byly náhodou nalezeny až po jeho smrti. Terry je napsal v 70. letech pro noviny, takže až na jednu výjimku se jedná o krátké povídky. Dříve nebyly nalezeny, protože je pod nimi v novinách podepsán pod jiným jménem. Styl povídek je stejný jako u povídek ze sbírky Draci na hradě Ruinově a dalších sbírek z této série. Všechny povídky jsou humorné, přestože k satiře a vtipům na každé stránce, jak je zvykem u prvních Zeměploch, mají ještě dalekou cestu. Každá z nich se však dá zařadit do škatulky fantasy, případně sci-fi. Pokud jste již četli povídkovou sbírku Draci na hradě Ruinově nebo navazující sbírky, při čtení si určitě uvědomíte, že jste již něco podobného četli. Některé povídky z Jedním tahem pera jsou totiž předělávkou povídek z těchto sbírek, které u nás vyšly v letech 2018 – 2020. Nejedná se však o přesné kopie. Pratchett je pro vydání v jiném periodiku poupravil, aby nebyly úplně stejné. Díky délce povídek i stylu psaní je sbírka vhodná zejména pro děti. Nepohrdne jí ale ani žádný dospělý sběratel díla Terryho Pratchetta.