Hra se skleněnými perlami

Jako starší budu 'Hru se skleněnými perlami' třeba vnímat jinak... ne-li přímo opačně, ale mezitím: Dlouho jsem na tuto knihu čekal a obdobně dlouho ji i četl. 'Hra se skleněnými perlami', v originále poněkud ladněji znějící 'Das Glasperlenspiel' je první Hesseho dílo, ze kterého nemám hřejivé pocity - ba naopak. Autor se totiž tentokrát snažil zkombinovat největší prvky vědění a duchovního života a stvořil tak v podstatě vlastní umělé universum - Kastálii, izolovanou učeneckou elitu, lidí oddaných pouze vědění, filozofii, hudbě atd. nicméně dochází ke zjištění, že takovýto nezávislý a vyrovnaný svět ducha nemůže fungovat bez mizérie obyčejného života. V podstatě je to kniha reflektující Hesseho život a postoj k němu. Učenci z Kastálie mi připomněli gladiátory v aréně. Ti byli nebezpeční a smrtící, pokud jste je zavřeli do klece, jenže jestliže jste je chtěli použít třeba v bitvě, ukázali se jako zcela nepoužitelní. Německý spisovatel je tentokrát navíc i ubíjejícím způsobem dlouhý - velice mu sluší kratší rozsahy, z těch 630 str. se to dalo bez problémů stáhnout klidně na necelých 200 str. Příběh je navíc chladný, vyčpělý, stařecky prázdný a odevzdaný, i když se snaží tvářit, že je pln naděje. Po dočtení Hesseho příběhů vás ovšem, jako vždy, zaplaví jakýsi smutek a nostalgie. Publikace je rovněž plná témat, jaksi násilně vmáčknutých do jednoho svazku, protože je Hesse nedokázal dříve a jinak zrealizovat a neodpustil by si je nepoužít. Tím mám především na mysli básně a životopisy v závěru, které tvoří zajímavý obraz celého textu, ač současně působí nadbytečně. [14.11.2012 - 17.3.2013]

Dosti objemný tlustospis, který může zaujmout jak svým jazykem tak i příběhem. V tomto případě se jedná spíše o komplexní psychologickou studii hlavního hrdiny - Knechta, s čímž úzce souvisí filosoficko-teologické zamyšlení jak nejlépe prožít svůj život s naznačeným rozporem mezi životem světa (se všemi vášněmi, rozkošemi a také smyslem) a duchovním životem v ústraní, který se line celou knihou a vlastně celým Hesseho dílem. Jak je už v úvodu předestřeno - autore se snaží knihou vyjádřit myšlenku, kterou nelze postihnout pár větami. Po přečtení jsem pochopil, že takový problém vskutku nastat může a že někdy k vyjádření určité myšlenky či pocitu nemusí stačit ani spis o 600 stranách.