Dopis z Mnichova

Na tomto severském krimi mě velice příjemně překvapilo, že se jedná o klasické vyšetřování, hledání stop, logickou dedukci, žádné potoky krve a detektivové ve smrtícím nebezpečí. Nadšení mi vydrželo zhruba do třetiny. Text byl velmi vtipný, ale zároveň zbytečně ukecaný. Spousta úvah (všech možných postav, nejen hrdinů) by potřebovala seškrtat nebo úplně vypustit. Jenže bohužel potom by zřetelně vystoupil na povrch nesmírně banální děj. Když řeknu, že zápletka byla předvídatelná, tak jsem ještě mírná. Celý problém byl zřejmý hned. V té souvislosti prostě nechápu opatrné našlapování policie a neumětelské pátrání. Výběr mezi podezřelými byl velmi omezený, klasický případ uzavřené (a velmi malé) společnosti. Navíc propojené minulostí. A tam bych začala hledat jako první. Nakonec kdyby se pachatel nepřiznal, tak k jeho odhalení nedojde. To je fakt trapné vyústění. Navíc nebyla ani hypoteticky vyřešena stará záhada ze školy. Není mi ani jasné, jak souvisela s hlavním případem. Řemeslně jde o výborně napsanou knihu, čtivou, zábavnou, vtipnou, logickou. Postavy měly propracované charaktery a dialogy působily přirozeně. Autor se neztrácel v popisech, ale zároveň příběh neplaval ve vzduchoprázdnu. Ale jako detektivka to nestálo za mnoho a naprosto jí scházelo jakékoli překvapení.