Cizinec

Kresby má komiks krásný, na dialogy bych už ovšem moc nesázela. O tom, co nám chtěl Camus říci mnoho nevypovídají, zde se jeví až jako lehce nadbytečné, nezajímavé, nesmyslné či až absurdní (Obhájce: „V tom je smysl trestu. Připravit vás ve vězení o svobodu.“ Vězeň: „Jak to? To mě nikdy nenapadlo. Aha, pravda, jinak by to nebyl žádný trest.“ Hovor o svatbě –vytrženo z kontextu a s absencí psychologie a úvah postav-je už vyloženě úsměvný.). Jako upoutávka a pozvánka na román C. plný myšlenek a podnětů k přemýšlení je to postačující a já do románu rozhodně půjdu. Obávám se, že člověk, který příběh a pointu vůbec nezná ani náznakem z čítanek, bude zklamán a nemusí to v tomto podání nutně pobrat. Textově to prostě podle mého nevyšlo, včetně známého, z kontextu též vytrženého, věčně omílaného výroku: „Nevím, je mi to jedno“. Druhá část knihy se mi zdá zdařilejší a první polovině, která se zdá být skoro o ničem, dává konečně souvislost mezi příhodami a hlubší smysl. Komiks má fotografickou, obrázkovou i textovou přílohu o místě, ze kterého Camus i Ferrandez pochází a do kterého je příběh Cizinec i umístěn. Citace: ..."Zemřel jsem dříve než ostatní. Všichni jednou zemřou, ale tohle není to samé." ... „Nebudu se zajímat o to, co mě nezajímá.“ „Možná jste otcem jiných, ale rozhodně ne můj.“ (Upřímnost odsouzence ke knězi, který mu neodbytně vnucuje svoje postoje a víru. „Každý jí nakonec přijal, takže víru přece musíte přijmout i vy!“). „Přijal jsem svůj trest a pykám za své činy. Víc po mě nemůžete chtít.“ ... Otevřel jsem se netečnosti světa. A byla mi tak blízká. Ve své netečnosti jsem šťastný.

Na tuhle knihu jsem dostala doporučení od své učitelky češtiny na střední. Prvně jsem si měla přečíst knihu "Kafka na pobřeží" od japonského spisovatele, a až pak "Cizince". Musím uznat, že obě knihy jsou naprosto odlišné. Kafka je tlustá kniha s velkými filozofickými myšlenkami a dlouhými popisy, když to Cizinec je krátká úzká knížka, která sice v sobě nese taky popisné pasáže, ale jsou svižné, jednoduše napsané. Přesto obě knihy mají stejný podtext, a to lidskou existenci a její význam, Kafka je k tomu fantastický realismus. Cizinec jako existenciální dílo jsem přečetla během chvilky a nemohla jsem se odlepit. Z počátku působí jednoduše a velmi flegmaticky, pak nabírá na obrátkách a konec je třešnička na dortu. Skvěle napsáno, doporučuji! Já sama se k tomuto autorovi určitě vrátím.