Boletus arcanus

Pane jo, ... četba tohoto příběhu je zvláštní snový zážitek :-) ... který Vás dovede až do postapokalyptického světa ... ikdyž trochu jiného, než na jaký jsou čtenáři tohoto žánru (a já mezi ně patřím) zvyklí. Na počátku bylo slovo ... to slovo bylo HOUBA ... a s "houbami člověk nikdy neví ... jsou nejtajemnějším fenoménem přirody." Co následuje? Je to vlastně taková obyčejná otázka: "Co chceš?" "Psát knížky", vyhrkl jsem a ani toho nestačil litovat." A pak? Pak už nestačíte zírat :-). "Nepsal jsem o bídě, kterou prožívám skrze své smysly. Psal jsem jakousi divnou krásu ..." ... jež má ovšem zcela zásadní důležitost ... je to zázrak? ... zcela zásadní objev pro lidstvo? ... nenechte se mýlit ... je to daleko horší než se jen odvážíte pomyslet ... narazili jste na drogu, jež svému uživateli vychází vstříct ... jež uskutečňuje vše, co je v něm skryto ... v jeho vědomí, ... podvědomí ... v skrytých touhách ... a ano, je to tak ... dovede vás k úplné zkáze ... k skutečné apokalypse ... kdy zjistíte, že už žádný skutečný život neexistuje ... jen iluze života, kterou Vám dává tahle zatraceně omamně vonící houba ... Souhlasím s nefernefer ... je to výborně napsaný, houbami vonící příběh ...z kterého dost mrazí ... PS: ... i mně Urbanův styl psaní baví ... tohle je moje druhá a rozhodně ne poslední knížka tohoto autora.

Výborně napsané, vůni hub i lesa přímo cítíte na jazyku. Navíc se děj opět odehrává v místech důvěrně známých, takže jsem měla pocit, jako by mě ta kniha vtáhla do sebe, jako bych byla součástí příběhu. Urbanovy knihy mám moc ráda a tahle není výjimkou. Baví mě jeho jazyk, baví mě jeho skryté odkazy a charakteristický nádech tajemna až téměř okultismu. Kdo od něj něco četl a líbilo se mu to, tak u téhle knížky rozhodně také nebude zklamán.