Když jsem knihu začínala číst, byla jsem z ní nadšená. Nebylo to ani tak tím obsahem, ale tím, jak autorka pracuje s jazykem. V jednotlivých zápiscích si autorka všímá drobných detailů, které kolem sebe člověk běžně míjí. Jedná se o drobné mikropříběhy běžného života, které autorka umí popsat a vystihnout neotřelými obraty a přirovnáními - přesto trefnými. Deníky jako literární forma jsou v literatuře docela běžné, ale autorka mne zaujala svojí obrazností a tím, jak si hraje se slovy - jak je spojuje do místy dost nečekaných obrazů. Čeština je naštěstí dost bohatý jazyk, který jako by k té jazykové hravosti a tvořivosti přímo vybízel. A přesně to se mi na knize líbilo. Přesto se musím přiznat, že v druhé polovině knihy jsem pak z nějakého důvodu začala ztrácet pozornost a dělalo mi problém se ke knize vracet. Zatím to asi neumím popsat, čím přesně to bylo, patrně asi obsahem, který jsem měla potíže vnímat. Moje hodnocení tak zůstává průměrné. Styl, kterým autorka píše, je pro mne neotřelý, ale obsahově to pro mne mělo bohužel sestupnou tendenci. Každopádně jsem ráda, že jsem knize dala šanci a přečetla jsem si ji, bylo to pro mne zase něco nového.

Zajímavé deníkové vyprávění z autorčina pendlování mezi Berlínem a Brnem. Cítím tak jakousi vykořeněnost z obou kultur, je to ale čtivé a obě kultury to skvěle přibližuje. Něco je skvělé v Německu, něco u nás, obojí najednou však mít nemůžete.