Pan Nikdo a bílá tma

Lhaní je cestou do Nicoty. To jste neslyšely? Ani vy, maminečko? Dětský horor. Maminka s holčičkami se vrací domů. Čekají, že jim otevře tatínek, ale ten doma není a nepřichází.. Kde může být? Nestalo se mu něco? Místo tatínka nakonec zazvoní pan Nikdo. Příběh o strachu a beznaději a o tom, jak je lze porazit. Hororová jednohubka nominovaná na Zlatou Stuhu mi zpříjemnila obědovou pauzu. Líbilo se mi to.

Moc se mi líbí nápad i pozvolně gradující atmosféra. Kde je tatínek? Proč nedal vědět? Nestalo se mu něco? Fantazie začíná pracovat na plné obrátky a spolu s ní se do mysli vkrádají i obavy a strach. Kdo by to neznal... Když tu se náhle na prahu dveří objeví pan Nikdo s obrovským nožem a plivající hnijící zuby, který chce celé ženské (a zákonitě slabší?) osazenstvo odvést do Nicoty. Od té doby se nemohu zbavit dojmu, že by knížce prospělo, kdyby se linka držela v nějaké větší imaginární formě – tedy více náznaků, nejednoznačnosti a prostoru pro vlastní interpretaci. Jak tu nad tím ale přemýšlím, říkám si, že je můj pohled možná až moc deformovaný věkem. Pro malé děti je pravděpodobně jednodušší na pochopení, když má strach konkrétní podobu. Na druhou stranu mě ale zase napadá, jestli v takovém případě není pro ty mrňouse postava pana Nikdo až moc děsivá.