Barva z kosmu

Barva z kosmu pro mě bylo příjemné a hodně rychlé čtení. U Lovecrafta jedu po povídkách, ne po knihách. Čili v téhle konkrétní sbírce jsem četla pouze dvě povídky. Číhající děs a Věc na prahu. A podobně jako moje první sbírka od vydavatele, Volání Cthulhu, bych knihu nazvala též jako dobrým startem s autorem v rámci výběru povídek v ní obsažených. Čili, pokud vás zajímá můj názor na povídky, v sekci povídky. Kde jsou tedy ty dva nové komentáře z knihy, plus ostatní starší z jiných sbírek.

"Barva z kosmu" od nakladatelství Carcosa (jak trefná spojitost s fiktivním městem z hlavy Roberta W. Chamberse, který Lovecrafta svým "Králem ve žluté" přímo ovlivnil) je vynikajícím startovním sborníkem pro ty, co chtějí s Lovecraftem začít, ale nemají tucha kde. Obsahem je prakticky totožná se starším, takřka už rozebraným, vydáním "Stín nad Innsmouthem" (2014) od Laseru. Ovšem Carcosa přihodila dva bonusy navíc! Nového překladu se tak dočkaly povídky "Číhající děs" a "Věc na prahu" a celek náramně doplňují. Asi netřeba dodávat, že vedle titulní povídky "Barva z kosmu" jsou zde další zásadní kousky z pera HPL. Jmenovitě třeba "Šepot v temnotách", "Stín nad Innsmouthem", "Pickmanův model" a moje vůbec nejoblíbenější povídka "Hudba Ericha Zanna". Sám jsem muzikant, takže mi je tematicky velmi blízká. Opomněl jsem už jen "Krysy ve zdech" a "Rytina v domě". Kdo by chtěl přečíst další reprezentativní výběr, tak má Carcosa k dispozici ještě sborník "Zjevení Cthulhu" (2017), které se svými 6-ti povídkami také skvěle seznamuje s autorovou tvorbou. Pro neznalé rozhodně nedoporučuji začínat prvním spisem "Hrobka" (2010, Plus), který ocení spíše znalci, protože celé spisy, čítající pět svazků, mají povídky seřazené chronologicky dle svého vzniku. Dále asi netřeba tolik toho dodávat. Snad jen... Iä! Iä! Cthulhu fhtagn!

„Západně od Arkhamu se nespoutaně zvedají kopce a táhnou údolí s hlubokými hvozdy, jež dosud nespoznali sekeru.“ Fantastická kniha. Predchádzajúca lovecraftovská zbierka od Carcosy, Zjevení Cthulhu, mi až tak nesadla. Bola to síce povinnosť pre každého hororového fanúšika, ktorý to so žánrom myslí vážne (a mýtus Cthulhu je nepochybne úžasný), ale bolo toho skrátka priveľa; čítať autorove extrémne detailné opisy o tom, že kváder mal rozmery 35 cm na 89 mm, bolo nad moje sily. Navyše, mnohé poviedky boli zdĺhavé, azda až nekonečné a tým pádom čiastočne nudné. Barva z kosmu ma oslovila oveľa viac, nakoľko obsahuje skôr komorné hororové poviedky od HPL. A to je niečo, čo ma fakt baví. Spravidla je v nich osoba uväznená na statku uprostred zahmlených, ponurých lesov, o ktorých medzi miestnym obyvateľstvom odnepamäti kolujú desivé historky. Noci sú tu temné a ešte temnejšie, stromy sa stávajú nemými svedkami tých vôbec najpríšernejších okamihov (a nikdy nič neprezradia), strážne psy si idú vyštekať hlasivky na niečo, čo o polnoci obchádza gazdovstvo (a nakoniec ich roztrhá, v lepšom prípade s bojazlivým skučaním zalezú do búdy a ustráchane z nej vylezú von až s príchodom prvých ranných lúčov) a obyvatelia statkov spia s revolverom pod vankúšom, aby boli pripravení pre prípad, že by sa zlo rozhodlo zákerne zaútočiť v dobe, kedy je človek ponorený do najhlbšieho spánku. V tomto smere bol HPL neskutočne atmosférický autor, ktorý predbehol svoju dobu a mnohí súčasní žánroví autori naňho nemajú aj keby sa postavili na chápadlo. Mohlo by sa zdať, že miestami je až nechtiac smiešny v čo najextrémnejšom popisovaní atmosféry (jeden príklad za všetky: nestačí, aby fotka bola znepokojujúca, nie, ona musí byť OHAVNE znepokojujúca). Ale nie, nie je to tak. Je skvelý. Za najmohutnejšie texty zo zbierky by som označil Stín nad Innsmouthem, Kdo šeptá ve tmě a samozrejme takmer geniálnu Barvu z kosmu.