Stín z času

Celý soubor spisů HPL je skvost. chronologicky řazené povídky svědčí o tom, jak se jeden z mistrů tohoto žánru vyvíjí. Jeho celou tvorbu mám velice ráda. Dalším velkým plus je, že knihu doprovází ilustrace Františka Štorma.

Nechápu, jak je možné, že jsem před dvěma roky vůbec přemýšlel, jestli si Sebrané spisy koupit či ne. Teď po jejich dočtení se mi to jeví jako "nepředstavitelná hrůza", protože bych přišel o takové skvělé čtení. Navíc je dle mého názoru obrovská škoda, že je stále v našich končinách Lovecraftova tvorba tak málo známá. A kdybych měl vybrat texty, které pro mě v tomto souboru nejvíce vyčnívaly? Je to těžké, protože mě bavily všechny, ale pokud bych měl opravdu vybírat, byl by to Stín z času, Stín nad Innsmouthem a samozřejmě V horách šílenství. A teď mě prosím omluvte, jdu si sehnat kopii Necronomiconu ;-).

Myslím, že významná prozaická díla H. P. Lovecrafta se dají dělit do tří základních skupin podle přístupu ke strašidelnému univerzu, které HPL vytvořil. PRVNÍ SKUPINU bych označil jako VZDOR. Ta je zastoupená ze všech nejméně a je poplatná dramatizaci, kterou Lovecraft vlastně zrovna nemusel. Nejtypičtějším zástupcem této kategorie jsou dvě povídky: Poněkud průměrná Hrůza v Dunwichi a velmi výtečná Věc na prahu. Tato díla obsahují více dialogů, jsou dějovější a narozdíl od většiny autorovy tvorby, zde se opravdu vyskytuje reálný boj lidské bytosti proti kosmickým hrůzám,. Ačkoli mají tato díla dusivou atmosféru, část jejich strašidelného kouzla se vytrácí právě díky porazitelnosti nepřítele. Podle tohoto schématu prakticky jede většina současné hororové produkce v literatuře a filmu, protože razantně posílil vliv napětí v epice. DRUHÁ SKUPINA se dá označit jako PŘIJETÍ a její zástupci mají mnohem blíže k pohádkám než k dnešnímu hororu. Ale právě proto, že díla v této kategorii přítomnost nadpřirozených sil prostě akceptují, dávají autorovi prostor se mnohem víc vyřádit a ukázat čtenářům trochu více mystiky. Neohroženým zástupcem této kategorie je novela Snové putování k neznámému Kadathu, která asi navždy zůstane nedoceněným klenotem autorovy tvorby. Přitom obsahuje tak ohromné množství prvků Cthulhu mýtu, že z toho přechází zrak. A konečně nejdůležitější a nejvýznamnější je TŘETÍ SKUPINA, tedy skupina KRITIKA. Sem patří většina významných děl HPL počínaje Barvou z kosmu a Šepotem ve tmě, přes všechny Charlese Dextery Wardy či Erichy Zahny až po vydařenou novelu V horách šílenství, otištěnou právě v tomto svazku. Všechna tato díla mají společný prvek minulého času a ichformy, přičemž vypravěč je zprostředkovaný nebo očitý svědek událostí, které jsou na něj poněkud moc. Vždy se však snaží aplikovat na věci, které viděla, kritické myšlení a pochybnost o svém vlastním mentálním zdraví. Tato nejdůležitější skupina děl HPL prošla během jeho autorského života jistou proměnou, od naprostého nepochopení hlavní postavy až po opravdu kritický až vědecký přístup, který je typický právě pro Hory šílenství. Na tomto díle, které považuji za stěžejní pro tento svazek, je nejlépe vidět Lovecraftova transformace z mysticismu do vědy, protože původně nadpřirozené až mytologické bytosti posunul na konci svého života do "pouhých" mimozemských bytostí (téma zpracované už dříve, například v Šepotu ve tmě). Právě třetí skupina je ta, kvůli které si pamatujeme Lovecrafta a v čem spočívá jeho jedinečnost. Totiž v popisu zla jako entity daleko větší, mocnější a nepochopitelnější, než jak ji zobrazuje moderní dramatický horor.

Celý soubor spisů HPL je skvost. chronologicky řazené povídky svědčí o tom, jak se jeden z mistrů tohoto žánru vyvíjí. Jeho celou tvorbu mám velice ráda. Dalším velkým plus je, že knihu doprovází ilustrace Františka Štorma.

Nechápu, jak je možné, že jsem před dvěma roky vůbec přemýšlel, jestli si Sebrané spisy koupit či ne. Teď po jejich dočtení se mi to jeví jako "nepředstavitelná hrůza", protože bych přišel o takové skvělé čtení. Navíc je dle mého názoru obrovská škoda, že je stále v našich končinách Lovecraftova tvorba tak málo známá. A kdybych měl vybrat texty, které pro mě v tomto souboru nejvíce vyčnívaly? Je to těžké, protože mě bavily všechny, ale pokud bych měl opravdu vybírat, byl by to Stín z času, Stín nad Innsmouthem a samozřejmě V horách šílenství. A teď mě prosím omluvte, jdu si sehnat kopii Necronomiconu ;-).

Myslím, že významná prozaická díla H. P. Lovecrafta se dají dělit do tří základních skupin podle přístupu ke strašidelnému univerzu, které HPL vytvořil. PRVNÍ SKUPINU bych označil jako VZDOR. Ta je zastoupená ze všech nejméně a je poplatná dramatizaci, kterou Lovecraft vlastně zrovna nemusel. Nejtypičtějším zástupcem této kategorie jsou dvě povídky: Poněkud průměrná Hrůza v Dunwichi a velmi výtečná Věc na prahu. Tato díla obsahují více dialogů, jsou dějovější a narozdíl od většiny autorovy tvorby, zde se opravdu vyskytuje reálný boj lidské bytosti proti kosmickým hrůzám,. Ačkoli mají tato díla dusivou atmosféru, část jejich strašidelného kouzla se vytrácí právě díky porazitelnosti nepřítele. Podle tohoto schématu prakticky jede většina současné hororové produkce v literatuře a filmu, protože razantně posílil vliv napětí v epice. DRUHÁ SKUPINA se dá označit jako PŘIJETÍ a její zástupci mají mnohem blíže k pohádkám než k dnešnímu hororu. Ale právě proto, že díla v této kategorii přítomnost nadpřirozených sil prostě akceptují, dávají autorovi prostor se mnohem víc vyřádit a ukázat čtenářům trochu více mystiky. Neohroženým zástupcem této kategorie je novela Snové putování k neznámému Kadathu, která asi navždy zůstane nedoceněným klenotem autorovy tvorby. Přitom obsahuje tak ohromné množství prvků Cthulhu mýtu, že z toho přechází zrak. A konečně nejdůležitější a nejvýznamnější je TŘETÍ SKUPINA, tedy skupina KRITIKA. Sem patří většina významných děl HPL počínaje Barvou z kosmu a Šepotem ve tmě, přes všechny Charlese Dextery Wardy či Erichy Zahny až po vydařenou novelu V horách šílenství, otištěnou právě v tomto svazku. Všechna tato díla mají společný prvek minulého času a ichformy, přičemž vypravěč je zprostředkovaný nebo očitý svědek událostí, které jsou na něj poněkud moc. Vždy se však snaží aplikovat na věci, které viděla, kritické myšlení a pochybnost o svém vlastním mentálním zdraví. Tato nejdůležitější skupina děl HPL prošla během jeho autorského života jistou proměnou, od naprostého nepochopení hlavní postavy až po opravdu kritický až vědecký přístup, který je typický právě pro Hory šílenství. Na tomto díle, které považuji za stěžejní pro tento svazek, je nejlépe vidět Lovecraftova transformace z mysticismu do vědy, protože původně nadpřirozené až mytologické bytosti posunul na konci svého života do "pouhých" mimozemských bytostí (téma zpracované už dříve, například v Šepotu ve tmě). Právě třetí skupina je ta, kvůli které si pamatujeme Lovecrafta a v čem spočívá jeho jedinečnost. Totiž v popisu zla jako entity daleko větší, mocnější a nepochopitelnější, než jak ji zobrazuje moderní dramatický horor.