Strážci z hlubin času

Až na pár čarodějnickejch povídek se jedná o příspěvky k takzvanýmu mýtu Cthulhu. Derleth využíval všechno, co k Lovecraftovi patří, dokonce i s různým úspěchem napodoboval jeho sloh – mě osobně to ale nijak neuráželo, jelikož zjevně choval Lovecrafta v hluboké úctě a celý to působilo jako pocta jeho dílu. Co by ale mohlo některejm čtenářům vadit, občas přidal i něco vlastního, například postavil prastarý vesmírný božstva do souboje dobra a zla, zatímco u Lovecrafta byly tyhle entity k nějaké morálce zcela lhostejný. Lovecraft to zkrátka není, ale když už máte Lovecrafta načtenýho, může se vám tahle kniha postarat o příjemnej návrat do jeho světa, dýchá z ní ta správná nostalgie. Mimochodem, je to slušná bichle, a ještě bych zmínil, že v ní najdete i pár zdařilejch ilustrací od Johna Coultharta a poměrně rozsáhlý poznámky ohledně vzniku jednotlivejch příběhů a různý další zajímavosti.

Již dlouho jsem si chtěl něco přečíst od zakladatele tiskáren Hewlett-Packard Lovecrafta a jak to dopadlo! A to Paliho ještě napálili, protože to ani není HPéčko, ale nějakej jeho kámoš. Jsem tedy naPálivo! Ale abych se věnoval kvalitní kritice. Zdejší povídky jsou jako manželský sex - opravdu unavující a každá je stejná jako ta předchozí. Největší utrpení byla úvodní novela, kde se na dvouset stránkách řešilo co se děje, aby se to nakonec vyřešilo dvouma větama. Vlastně většina povídek vypadá asi takhle Prokletá žehlička HP Palivo Zdědil jsem žehličku, ale je divná! Rozhodl jsem se, že to prozkoumám a začal jsem číst náhodný prastarý knihy, který jsem dostal s žehličkou. Rozumím naprosto všemu a čtu hebrejsky, latinsky. Po půl roce čtení jsem na to konečně přišel! Podíval jsem se na žehličku - ale spatřil jsem cosi naprosto hrůzostrašného. Bylo to tak - byl to odraz něčeho! Nelenil jsem, vzal jsem nohy na ramena a utekl a už se nikdy nevrátil. A takto pořád dokola, asi dvacetkrát. Musím se přiznat, že jsem měl po dvou hodinách v autobuse velkou touhu rozbít hlavou okno, což asi není dobře. 3/10