Strašidelné Brno obsahuje povídky zvláštní, občas lehce mrazivé, některé spíše úsměvné než hororové, každopádně mají nápadité pointy. Vážou se většinou k určitému místu, občas je důležitější nějaká známá postava. Nejsou to povídky, u kterých by se čtenář bál, to asi ani nebyl záměr autora, spíše jde o zajímavé náměty a přiblížení určitých míst. Z toho důvodu příběhy zaujmou více Brňáky, ostatní mohou být spokojeni méně. Já jsem se bavila, bylo to fajn počtení a patřím mezi ty, pro které je Brno bonus navíc :-).

Více Brna než hororu, i když zlí jazykové by mohli říct, že Brno je jeden velký horor. Z tohoto pohledu je nejvíc hororová povídka o brněnském nádraží. Jinak jsem ale pochopila, že nejsem ten správný Brňák, i když jsem se tu narodila, studovala a stále bydlím a pracuji. Díky knize jsem zjistila, že mi chybí brněnské kořeny, rodiče jsou přistěhovalci a tím pádem vnímám tohle Brno historicko-beletristické jako skoro cizí město. Normálně bych hodnotila o kousek níž, ale prostě ... Brno, no... Ráda jsem si prošla Brnem s panem Goldflamem a jsem ráda, že se tu našla i povídka o baronu Trenckovi.