Vůbec to nezačalo špatně z hlediska popisu mnou oblíbené a objektivně krásné části Prahy, kudy s chutí často chodím. Popisy a atmosféra mi sedí, nečte se to špatně do chvíle než mě obestřela nuda a nezájem o téma ústící do čehosi nezáživného. Autor má bezesporu talent, ale zůstává kdesi na půl cesty. Miloš Svačina (do osmi let) stvořil postavu Květoslava, která mi velmi nesedí a po stovce stran jsem z nudy začala louskat komentáře. Souzním s těmi od zlovlk, Penicuik333 či Jezinkabezinka. Za mě návrat k literatuře, co jsem četla na ZŠ :o)

Jedna z knih, které jsem si ke čtení vybral dle náhody a ke kterým jsem přistupoval s velkými obavami, ale která si mě získala a kterou jsem dočetl bez nejmenšího problému. Největší strach mi nahnaly slibované rozsáhlé pasáže popisující gotickou architekturu. Ovšem vzhledem k tomu, že vypravěč příběhu je nadšenec do gotiky a my celý příběh sledujeme jeho očima, nepůsobí tam tyto popisy nijak rušivě. Naopak, skvěle se tam hodí a čtenáři přijde přirozené, že se milovník architektury pozastaví a obdivuje kostel. A co je hlavní, příběh neustupuje popisovým pasážím, naopak, je jimi příjemně prolnutý a dodává příběhu kouzlo.