Cestujeme do fantasy světů za knížkami

Tentokrát jsme proto odložili mapu skutečného světa a vydali se na cesty trochu jinam. Čekají nás kouzelné říše, nebezpečná království, neznámá stvoření i světy, které se od toho našeho liší snad úplně ve všem. Stačí jen otevřít knihu a vyrazit. Vybrali jsme několik fantasy knih, které nás zvou právě na takové cesty do světů, ze kterých se možná nebudete chtít vracet.

Lucka doporučuje

Někdy je tak nějak osvobozující vydat se do fantasy světů a nechat ten skutečný za okny. Vybírat by šlo z celé řady, mám pro vás tedy pár tipů. Prvním fantasy světem je Panem a jeho kraje, ve kterém jsme se díky autorce Suzanne Collins dostali do alternativního světa, kde jsou vybrané děti každý rok vystavené boji na život a na smrt. Její poslední díl z tohoto světa Úsvit sklizně nás tentokrát přenesl do 50. ročníku Hladových her a přiblížil nám osud Haymitche Abernathyo, který nemá šťastný konec a vysvětluje nám jeho životní styl v pozdějších letech. Tento díl je také celou dobu prokládán textem z Havrana, díky čemuž dostával příběh tajemnější atmosféru, jakou umí nastavit jen E.A. Poe.

Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě nestaví jen na magii a dobrodružství, ale zároveň otevírá témata identity, ženské svobody, lásky a nesmrtelnosti. Příběh propojuje osudy tří žen z různých staletí a ukazuje, že některé věci se navzdory času a změně světa až překvapivě nemění. Všechny tři příběhy jsou sice zasazené do úplně jiných světů, ale spojuje je touha vymanit se z očekávání společnosti, najít vlastní podobu svobody a rozhodovat o vlastním životě. Do toho přichází upíří fantasy linka, zakázaná láska a dávná zrada.

Kristí doporučuje

Jak bych mohla začít nečím jiným, než je má oblíbená Zeměplocha. Terry Pratchett naštěstí knih z tohoto světa napsal více než 40, takže vám na nějakou dobu vystačí. Zeměplocha je na první pohled svět, ve kterém je možné téměř všechno, mágové, čarodějky, trpaslíci, trollové, bohové i Smrťák tu fungují vedle sebe s naprostou samozřejmostí. Terry Pratchett ale fantastický svět nikdy nestavěl jen proto, aby pobavil. Jeho největší síla je v tom, že si prostřednictvím absurdního světa dělá legraci z toho našeho. Pod humorem, slovními hříčkami a parodiemi mýtů nebo populární kultury se ukrývá překvapivě přesná kritika společnosti, politiky, předsudků, institucí, společenských rolí i lidské potřeby dělat věci jen proto, že se „vždycky dělaly“. A například Soudné sestry jsou jedním z krásných příkladů toho, jak to Pratchett uměl. Tři čarodějky, Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková, stupují do královské politiky v příběhu, který si pohrává se Shakespearem, zejména s Macbethem a Hamletem, ale pod parodií se skrývá velmi trefná úvaha o moci, vládnutí a tom, co dělá z člověka dobrého krále. Pratchett si tu bere na mušku představu, že velké dějiny tvoří velcí muži, a místo vznešených hrdinů nechává věci do značné míry napravovat tři velmi svérázné ženy, které mají k oficiálním představám o důstojnosti a vznešenosti poměrně daleko.

S druhým tipem tentokrát zabrousím do vod sci-fi literatury, která tvoří nedílnou součást fantastiky. Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu od Becky Chambers stojí především na postavách, i přes všechno vesmírné cestování, mimozemské civilizace a technické vychytávky. Posádka lodi Poutník je pestrá snad ve všech myslitelných ohledech, potkáme tu lidi z různých prostředí, několik mimozemských druhů, umělou inteligenci i postavy s velmi odlišnými představami o rodině, lásce, genderu nebo společenských pravidlech. Chambers přitom rozmanitost nepředkládá jako velké téma, o kterém je třeba čtenáře poučovat. Prostě vytvoří svět, kde je taková různorodost normální, a nechá své postavy, aby se navzájem poznávaly a aby je postupně poznával i čtenář. Autorka prostřednictvím svých postav mluví o přijetí odlišnosti, předsudcích, kulturních rozdílech i o tom, jak obtížné, a zároveň cenné, může být skutečně naslouchat někomu, kdo svět vnímá úplně jinak než my.