Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

Pomalé vyprávění, k uzoufání pomalé. Přesto si myslím, že úspěch Becky Chambersové je pochopitelný, vzhledem k tomu, že její jazyková vybavenost má daleko k zabředávání do technických zhůvěřilostí či metafyzických nepochopitelností. Navíc staví na atraktivní premise, kdy určující pro příběh jsou hlavně vztahy mezi prapodivnou posádkou na jinak obyčejné kosmické lodi. Jenže jak je autorka mistrnou znalkyní lidské i mimozemské psychiky, úplně zapomíná na to nejpodstatnější - zápletku. Ačkoli základní motiv se rozehraje hned zkraje, to důležité se stane až na konci a všechno mezi tím je pouze soubor epizod, jež by se skutečně dobře vyjímaly v televizním zpracování, kdybychom se bavili o seriálové realizaci. Něco je slabší, něco silnější, o všem ale platí, že se to nebojí ožehavých témat stran náboženské nesnášenlivosti, kulturní xenofobie či mezidruhové promiskuity. Přičemž je třeba brát na zřetel jemnou ruku dámské režie, protože tohle prostě je ženská obdoba dobrodružného vyprávění.

Jsem spíše občasný čtenář scifi žánru a souhlasím s těmi, kdo systém GS v této knize považují za jakési hřiště, na němž mají jednotlivé rasy/druhy šanci prezentovat nejen své schopnosti a dovednosti, ale především sounáležitost, empatii a kdyby nic jiného, tak aspoň toleranci. Poutník tohle představuje v malém měřítku, členové posádky jsou velmi odlišní a přitom sympatičtí, každodenní rutina víceméně postrádá akčnost, ale právě tohle autorce umožnilo soustředit se spíše na vztahy, pocity, prožitky, případně vzpomínky jednotlivců. Pro mě je tento přístup rozhodně zábavnější a čtivější než popis technických vymožeností nebo vesmírných bitev. Oč inspirativnější je třeba ándriský rodinný systém: prvorodina - perorodina - domorodina; skvělý nápad! Takže já jsem nadšená, našla jsem v knize spoustu zajímavých myšlenek, které lze aplikovat i v našem pozemském měřítku. Například při řešení problémů "multikulti", o nichž každý soudný člověk ví a nemá smysl před nimi zavírat oči, nabízí tento postup: "No, když si podáš žádost o občanství v GS, musíš na ten proces mít zákonného zástupce. Občana GS, který se za tebe zaručí. Je to víceméně formalita, ale musíte mít někoho, kdo vám pomůže zapadnout. Kdo se postará, že se naučíte jazyk, zákony, pochopíte místní kulturu a etiku, prostě tyhle věci. Zodpovídá taky za to, že vám pomůže včas vyplnit dokumenty a musí jít s vámi na projednání žádost. Je to taková kamarádská výpomoc, co vám pomůže s integrací." P.S. A zapomněla jsem na výborný překlad Lucie Bregantové. Snad jen výraz orbit mi někdy připadal použit nepatřičně, ale třeba pustošivě ostré Kizzyny křupky, to teda bylo fakt něco!

Oooo ano prosím! Po dloooouhé době konečně zase dobrá sci-fi. Po prvních stranách jsem se tedy trošku bála, že se mi nepodaří se začíst, ale po chvíli mě to pohltilo. Moc mě zajímá svět a vesmír, který autorka stvořila. Všechny rasy, jejich priority, zvyky...ach...Jsem moc ráda, že se ještě někdo dokáže vybičovat a knížku tak propracovat. Ani mi moc nechyběla akce. Ono i ty mezilidské vztahy, nebo spíše...mezirasové? vztahy byly dosti zajímavé a člověk se nad tím musel docela zamýšlet. Lidská rasa opravdu někdy až moc prožívá zbytečné věci a nevěnuje příliš pozornosti tomu podstatnějšímu, ale už jsme tací. Posádka potníka mi moc přirostla k srdci, hlavně tedy Sissix. Chvílemi mi napětí rezonovalo celým tělem a hltala jsem další a další stránky, abych věděla jak to tedy dopadne. A humor mě bavil moc. Můj šálek kávy! Už se nemůžu dočkat až si pořídím druhý díl a budu sledovat, sice jiný příběh, ale ze stejného světa a s postavičkou, kterou možná znám :) Jupíííí :-D

Pomalé vyprávění, k uzoufání pomalé. Přesto si myslím, že úspěch Becky Chambersové je pochopitelný, vzhledem k tomu, že její jazyková vybavenost má daleko k zabředávání do technických zhůvěřilostí či metafyzických nepochopitelností. Navíc staví na atraktivní premise, kdy určující pro příběh jsou hlavně vztahy mezi prapodivnou posádkou na jinak obyčejné kosmické lodi. Jenže jak je autorka mistrnou znalkyní lidské i mimozemské psychiky, úplně zapomíná na to nejpodstatnější - zápletku. Ačkoli základní motiv se rozehraje hned zkraje, to důležité se stane až na konci a všechno mezi tím je pouze soubor epizod, jež by se skutečně dobře vyjímaly v televizním zpracování, kdybychom se bavili o seriálové realizaci. Něco je slabší, něco silnější, o všem ale platí, že se to nebojí ožehavých témat stran náboženské nesnášenlivosti, kulturní xenofobie či mezidruhové promiskuity. Přičemž je třeba brát na zřetel jemnou ruku dámské režie, protože tohle prostě je ženská obdoba dobrodružného vyprávění.

Jsem spíše občasný čtenář scifi žánru a souhlasím s těmi, kdo systém GS v této knize považují za jakési hřiště, na němž mají jednotlivé rasy/druhy šanci prezentovat nejen své schopnosti a dovednosti, ale především sounáležitost, empatii a kdyby nic jiného, tak aspoň toleranci. Poutník tohle představuje v malém měřítku, členové posádky jsou velmi odlišní a přitom sympatičtí, každodenní rutina víceméně postrádá akčnost, ale právě tohle autorce umožnilo soustředit se spíše na vztahy, pocity, prožitky, případně vzpomínky jednotlivců. Pro mě je tento přístup rozhodně zábavnější a čtivější než popis technických vymožeností nebo vesmírných bitev. Oč inspirativnější je třeba ándriský rodinný systém: prvorodina - perorodina - domorodina; skvělý nápad! Takže já jsem nadšená, našla jsem v knize spoustu zajímavých myšlenek, které lze aplikovat i v našem pozemském měřítku. Například při řešení problémů "multikulti", o nichž každý soudný člověk ví a nemá smysl před nimi zavírat oči, nabízí tento postup: "No, když si podáš žádost o občanství v GS, musíš na ten proces mít zákonného zástupce. Občana GS, který se za tebe zaručí. Je to víceméně formalita, ale musíte mít někoho, kdo vám pomůže zapadnout. Kdo se postará, že se naučíte jazyk, zákony, pochopíte místní kulturu a etiku, prostě tyhle věci. Zodpovídá taky za to, že vám pomůže včas vyplnit dokumenty a musí jít s vámi na projednání žádost. Je to taková kamarádská výpomoc, co vám pomůže s integrací." P.S. A zapomněla jsem na výborný překlad Lucie Bregantové. Snad jen výraz orbit mi někdy připadal použit nepatřičně, ale třeba pustošivě ostré Kizzyny křupky, to teda bylo fakt něco!

Oooo ano prosím! Po dloooouhé době konečně zase dobrá sci-fi. Po prvních stranách jsem se tedy trošku bála, že se mi nepodaří se začíst, ale po chvíli mě to pohltilo. Moc mě zajímá svět a vesmír, který autorka stvořila. Všechny rasy, jejich priority, zvyky...ach...Jsem moc ráda, že se ještě někdo dokáže vybičovat a knížku tak propracovat. Ani mi moc nechyběla akce. Ono i ty mezilidské vztahy, nebo spíše...mezirasové? vztahy byly dosti zajímavé a člověk se nad tím musel docela zamýšlet. Lidská rasa opravdu někdy až moc prožívá zbytečné věci a nevěnuje příliš pozornosti tomu podstatnějšímu, ale už jsme tací. Posádka potníka mi moc přirostla k srdci, hlavně tedy Sissix. Chvílemi mi napětí rezonovalo celým tělem a hltala jsem další a další stránky, abych věděla jak to tedy dopadne. A humor mě bavil moc. Můj šálek kávy! Už se nemůžu dočkat až si pořídím druhý díl a budu sledovat, sice jiný příběh, ale ze stejného světa a s postavičkou, kterou možná znám :) Jupíííí :-D