Zaujímavá kniha zaujímaveho spisovateľa. Podľa začiatku som čakal "zbesilú honičku" - na jednej strane človek čo najde v taške balík peňazí a na druhej tí kto si na to robia nárok, takže pekne množstvo rôzných ľudí. Kniha je ale aj o tom, čo človek prežil, čo má rád, čo ho trápi, čo chce, o vzájomnom porozumení, ale aj o láske.

Miluju tvorbu bratrů Coenů, takže není divu, že jsem poprvé viděl jejich úžasný film. McCarthyho kniha však v ničem nezaostává a obě díla vedle sebe skvěle fungují. Je fascinující, že i ve filmu je zachovaná struktura vyprávění, a tedy i meditativní části s šerifem (ve filmu velmi pomalé sekvence). Zbytek je psán velmi úsporným stylem, kdy takto psané dialogy působí až nepřirozeně (přesto jsou často vtipné, cynické). Někteří knize vyčítají, že je nihilistická nebo, v postavě šerifa, sociálně konzervativní (údajně má jít o osobní postoj McCarthyho). Ani s jedním tvrzením nesouhlasím. Nihilistická už není z té podstaty, že postavy neodmítají jednat, ba právě naopak. Celkové vyústění lze považovat za pesimistické, nikoliv za nihilistické. První chyba, kterou můžeme udělat, je spojovat postavu šerifa s autorem. McCarthy nedává skoro žádné rozhovory, těžko tedy můžeme usuzovat, jaké jsou jeho politické názory. Ačkoliv se může zdát, že se šerif ohlíží za líbivou minulostí, nakonec zjišťujeme, že jeho touha vrátit se do mládí vychází z něčeho jiného. Mimo to není určitá idealizace minulosti u starších lidí ničím neobvyklým. Těžko knihu přesně zařadit do nějakého žánru, jelikož McCarthy záměrně pravidla porušuje. Vzniká tak vynikající dílo na pomezí thrilleru, neo-westernu. Ani vzájemné pronásledování, ani úvahy šerifa se nijak nenarušují a já už se moc těším, až si přečtu Krvavý poledník.