Můžete zapomenout na Vinnetoua a jiné romantické kovbojky, tohle je western bez příkras. Surový a naturalistický svět dobývání Ameriky, kde neexistuje postav a kultur kladných ani vítězných, jen nekonečný koloběh zmaru a krvavého boje o přežití. Příběh se nečte snadno a to mluvím jak o formě textu, tak o obsahu. Strohé a jednoduché věty střídají obsáhlé lyrické části, či filozofické úvahy. Vše je přitom pečlivě zavěšeno na historický hřebík. K plnému pochopení významu knihy jedno přečtení nestačí, možná ani dvě. Kniha je právem americkou i světovou klasikou, ale není pro každého čtenáře.

Večerní červánky na západě ... pohasínají. Uhlíky ohniště též se ztrácí do noci. Ranní slunce je nevykřeše zpět. Poušt je chladná v noci.Ve dne spaluje a vysává těla. Zbydou torza a kostry.Rodí se a zanikají.Vychází nad obzor a zapadají. Jedno srdce zapadlo za obzor.Nadobro. Přečtete,odložíte,uléháte.Něco si naplánovat aniž tušíte.Ráno však dalo všemu úplně jiný rozměr.Nevěřícný výraz. Naklikat něco jako koment a hajdy dál.To prostě nešlo. To je tak,když si uděláte,za nějaký čas s autorem jakýsi vztah. Žijete a obýváte svět,který stvořil.Prožíváte,dýcháte za postavy.Prostředí do vás vstupuje. To vše a zaslouženě představuje dílo,jako je Krvavý poledník. Výjevy šokující,omamné.Je jen na čtenáři,jak se s tím popasuje. Strohé typické líčení až na dřen.Někdy,něco na způsob sureálného snu. Krajiny zmaru,smrti,šílenství a podobných strastí.Těžko představitelných soudných dní.Bez řádu a jakoby bez vyložených pravidel.Se smyslem k zvrácené morálce.V podstatě však ve víru dějin-nic nového. Skalpujeme rádi.Proč ? Protože můžem. U Mexikánů přenocujem.Takové pitky svět neviděl.Chlast tu dostává nový význam.Dámské pohlaví taky ví své.Orgie a zábava jak z kolosea.A to je pořád malá představa.Násilí přitahuje. Tyhle věci člověk dokáže.Co člověk,monument v podobě lidstva. Ještě někdy někoho uslyším říci : tato doba je v úpadku,svět se v zádel obrací.Jak si to ti lidé červánkově mýtusově malují,že jsou poslední slušná generace :) Postava Soudce nemá obdoby.A to i tehdy,kdy máte jakoby hodně načteno.Jsou chvíle,kdy ho chápete,rozumíte,vše do sebe zapadá,ten chlap má něco v hlavě.V tu ránu se stane a pak zase něco ... A další postavy a krajina tu nejsou jen ledajakou kulisou. Mohlo by se toho napsat rozebrat vyspekulovat mnoho o tomto zásadním dílku z Cormacovy knihovny. Mnohovrstevnatá,někdy i schválně matoucí,čerpající z historie. Absolutní Cormac McCarthy,tak jak ho znáte,nebo alespon tušíte. Vynášet do nebes není třeba,kniha to udělá sama. Proč budoucího čtenáře ochudit o tolik.Nemůže se líbit každému i to je pochopitelné. Leží kámen osamocený.Leží si věky na slunci.Někdy ve výhni,jindy zas ve stínu přilehlého keře (jistě má nějaké jméno,to lidé mu ho dali) nebo soudce ? Kdo je ? Nebesa nahoře s oblaky.Všechny ty červánky a krvavé poledníky tu budou,dokud MY tu budem.Alespon zatím.Narození a mrtví. Plují si.Někam.Tak to je.Tak to má být.Tak to bude.Nám jde z toho hlava kolem. Proč to má a nebo řád by mělo mít. Nad tím vším studený nepředstavitelný nepochopitelný prostor vesmíru. Nelze ho nemít rád ani milovat. Lhostejný temný chladný mrazivý,co se děje tady,je mu u prdele. S hvězdami všemi. S jejich ohýnky v jejich nitru. Dávají život i ho berou.