Suttree

Podivný brouk ten Suttree. Chytrý, vzdělaný, v kristových letech, tedy s nepochybnou perspektivou. Jenže on zdrhne od rodiny, žije v houseboatu, chlastá ve čtverkách hospodách, do rvaček jde hlava nehlava, kamarádí s opilci a bezdomovci. A přitom to není žádný nelida. Právě těm nejchudším a nejubožejším dává své poslední pence a zajišťuje jídlo a střechu nad hlavou, čehož se jemu samotnému příliš taky nedostává. Jakoby životu či světu něco oplácel a sám nic nechtěl. Ani rodinu, ani štěstí, ani práci ani bohatství. Vlastně je to velký dobrák. I když jeho rodina na to měla jistě jiný názor. Knoxvill v 50. letech a jeho nejnižší vrstvy, kam Suttree očividně nepatřil... Nevím, co Suttreeho sžíralo, odkud šel a kam směřoval. Ale ráda jsem mu dělala chvíli společnost.

McCartyho opus magnum není lehkým čtením. Sutree je trochu jiný než, než díla, díky kterým jsem McCartyho začal číst. McCarthy se proslavil jinými díly a teď se vyá i jeho ve spěchu napsaný seznam na nákup, ikdyž z toho nákupu přinese jen polovinu věcí, ale má na to už věk. Já patřím mezi jeho obdivovatele, ale určitě nejsem obdivovatelem nekritickým a slepě uctívajícím vše, co vzešlo z autorova pera. Důvodem, proč se posledně vydaná McCartyho díla dostávají zde na DK do modrých čísel, je asi zřejmě to, že ačkoliv nepostrádají typický mccarthystický nihilismus, ani jeho typický styl barvitého líčení, který je pro mně naprosto výjimečný a nezaměnitelný, postrádají větší příběh a nějaké definitvní myšlenky. Oč je zde upozaďován příběh, tím více se jde do hloubky a tím větší je prostor pro iracionalitu a pocitové vnímání světa. Sutree je výstavní ukázkou onoho mccartthyovkého nihilismu, a ten je cítit ze všech McCathyho děl právě zde nejvíce. Pokud máte zrovna náladu se se Sutreem utápět v beznaději, v životu beze smyslu, pokud na chvíli přijmete McCarthyho pravidla, knihu si užijete, a to také a především kvůli Mccartyho jazykové zručnosti, mnou vynášené do nebes. I přes všechen cynismus a pesimismus, je i tato kniha o lásce. Sutrree je dobrák, kterého by pohledal. Pro představu a navození atmosféry přidávám citaci z prologu knihy, ze kterého mi bylo dosti špatně. Citace: " Zde v ústí přítoku se pole svažují až k břehům a v bohaté náplavě bahna zbrázděného v deltu se obnažují ukotvené kosti a hrůzný odpad, změť rozlámaných beden, kondomů a ovocných slupek. Staré plechovky, sklenice a poničené artefakty z domácností, jež se vynořují z fekální bažiny těch rovin jako památná místa v nezmapovaných údolích předčasné demence."