Podivný brouk ten Suttree. Chytrý, vzdělaný, v kristových letech, tedy s nepochybnou perspektivou. Jenže on zdrhne od rodiny, žije v houseboatu, chlastá ve čtverkách hospodách, do rvaček jde hlava nehlava, kamarádí s opilci a bezdomovci. A přitom to není žádný nelida. Právě těm nejchudším a nejubožejším dává své poslední pence a zajišťuje jídlo a střechu nad hlavou, čehož se jemu samotnému příliš taky nedostává. Jakoby životu či světu něco oplácel a sám nic nechtěl. Ani rodinu, ani štěstí, ani práci ani bohatství. Vlastně je to velký dobrák. I když jeho rodina na to měla jistě jiný názor. Knoxvill v 50. letech a jeho nejnižší vrstvy, kam Suttree očividně nepatřil... Nevím, co Suttreeho sžíralo, odkud šel a kam směřoval. Ale ráda jsem mu dělala chvíli společnost.

Už je to týden, co jsem dočetl knihu Suttree, přesto ve mně stále rezonuje. Epické dílo o ztroskotancích, psané krásným a zároveň drsným jazykem... Cormac McCarthy mě fascinuje již dlouho, ale Suttreeho jsem pořád odkládal. Dnes bych vám klidně odkýval, že je to nejspíš ta nejlepší kniha, co jsem četl!