Spací vady

Z mého pohledu absurdní drama o třech ženách, z nichž tu prostřední jsem neznala vůbec, zatímco Virginii Wolf velmi dobře díky vysokoškolskému studiu. Ve své době to alespoň svými díly byla velká žena, která to neměla vůbec jednoduché. Nemůžu říci, že by mě tohle dílo nějak zvlášť oslnilo. Střídání témat rozhovoru, mnohdy velmi krátké výstupy bez nějakého smyslu... Na druhou stranu má tohle drama něco, co jsem v jiných zatím nenašla a nesmírně ráda bych viděla jeho divadelní inscenaci. Snad jednou. Tentokrát si neodpustím vložení dvou citací: Sylvie: "Narodila jsem se, chytili mě pod krkem, nohy zalili do betonu a ještě k spánku přiložili revolver. A řekli: a teď běž, jsi svobodná." Virginie "Ženy se chtějí zahnízdit v momentě, kdy cit vrcholí. Mnohem častěji, když odumírá."

Ukázka, kterou autorka na autorském čtení přečetla a kterou mě nalákala k přečtení této divadelní hry: „Jednou jsme přišli na večírek později, usedli potichu do rohu, věhlasný kritik tam zrovna mluvil o mé knize. Nevěděl, že já autorka jsme totožné bytosti, nevědí, že jsme živé bytosti. Zasvěceně mi o ní vykládal i u večeře. Jak je to celé groteskní, o proudu vědomí a ty joyceovské rysy… Polykal sousta, vytíral si koutky ubrouskem. Prskal drobky, které pak plavaly jako potápěči v sklence červeného vína. Pomalu, malátně se pohybovaly v rudé barvě. Řekla jsem, nejsou tam joyceovské rysy. Shovívavě se usmál, rozkrojil jehněčí, jsou tam joyceovské rysy, ještě se musíte hodně učit. Řekla jsem, nezdá se vám, že jsou to spíše rysy, řekněme steinovské? To jsem jen tak plácla. Smál se, proboha, Gertrude Steinová, ta popletená dáma, co bydlí s jinou podivnou dám dámou. A nařízl artyčok. Řekla jsem, čteme tu knihu každý jinýma očima. Řekl text je jen jeden, ten hodnotíme. Ale vašima očima, řekla jsem. Ano objektivníma očima. Cumlal na jazyku pudink. Než polkl, převaloval hmotu na patře. Neexistují objektivní oči, v umění chybí objektivní oči, jen subjektivní zorničky, za kterými se lidé chvějí, dotírala jsem. A já čtu tu knihu očima, kterýma byla napsána. Každou knihu by měl čtenář číst ve stejném rozpoložení, v jakém byla napsána. Jinak jí nerozumí, dotírala jsem dál. Smál se, dolil mi víno, přelil i ty své potápěče, zběsile se rozpohybovali, a řekl, ještě se musíte hodně učit, autorka té knihy by se vám vysmála.“