Otec prasátek

„Ne, ne, ne!“ rozčiloval se Albert. „Musíte do toho dát trochu života, pane, teda nic osobnýho, když dovolíte. Musí to být takový ten bohatýrsky, masitý smích. Musíte....musí to znít jako smích někoho, kdo čurá brandy a kadí švestkovej puding, pane, dámy prominou.“ Otec prasiatek bol pre mňa jeden z najlepších zážitkov z Terryho Zeměplochy. Smrť, ako samotný Santa Claus, niečo neskutočné. Humor tu bol snáď na každej stránke. Ak som sa nesmial na samotnej Smrti, tak chýbajúci humor dopĺňali mágovia z univerzity. Aj v tejto knižke chce Terry na niečo poukázať, a v tomto diele sa zameriava na nádej a vieru. Dialógy medzi Smrťou a Albertom neskrývajú len spomenutý humor, ale aj krásne úvahy a rozdiely medzi bohatstvom a chudobov. Najkrajšia pasáž samozrejme v obchodnom dome, kde sa Otec prasiatok venuje deťom. K tejto knihe sa určite ešte vrátim v čase vianočných sviatkov, pričom si hlavne spomeniem na legendárnu vetu Smrti: "HO. HO. HO. Třeste se ubozí smrtelníci!" Samozrejme doporučujem.

„V přesném, zvláště filozofickém užití jazyka je absurdní to, co očividně porušuje pravidla logického myšlení, a zejména to, co se dostává do formálního protikladu se sebou samým.“ Důvod, proč jsem si tak zamilovala Pratchettův svět, proč se tak ráda vracím na Zeměplochu, ... čas od času prostě zatoužím po „exotické“ dovolené :-) ... a když k tomu ještě hledáte titul do Čtenářské výzvy, Zeměplocha s jejími nekonečnými, nadčasovými, bezčasými, magickými a všemi těmi jinými nevysvětlitelnými možnostmi, je jednoznačnou volbou ... ať hledáte, co hledáte ... tady se obejdete :-) ... tak proč nezačít s hledáním právě tady, na Zeměploše ... ... kde "Zatím bylo všechno v pořádku, věci fungují, jak mají, a... ...jenže nefungovaly." „Stejně jako nejlepší inženýři dokáží slyšet i droboučké změny hlasu a rytmu, které signalizují, že se děje něco špatného, mnohem dříve, než to zaregistrují první přístroje, zaslechl SMRŤ disharmonický tón v symfonii světa. Byl to jediný chybný tón mezi miliony jiných, ale tím byl nápadnější.“ „Všechno někde začíná (i tento příběh), i když s tím tvrzením mnoho fyziků nesouhlasí ... lidé si vždycky mlhavě uvědomovali potíže se začátkem věcí. Projevují například hlasitý údiv nad tím, jak se dostane při sněhové kalamitě do práce řidič sněžného pluhu ...neustále pak vládne touha najít v té pokroucené, zauzlované a potrhané časoprostorové síti nějaký bod, na nějž by se dal položit metaforický prst a ukázat, že tady, tady, je to místo, kde všechno začalo.“ ... stačí, když pak někdo ... „vidí věci jiným způsobem než ostatní lidé ... filozof Didactylos shrnul všechny alternativní hypotézy do dvou vět. „Věci se prostě dějí. Čert je vem.“ Takže, Vážení, je čas na exotiku, dobrodružná dovolená klepe na dveře :-) ... jenže ejhle, klepe na zavřené dveře ... a není pochyb o tom, že ten, kdo je zavřel, chtěl, aby tak zůstaly ... a pak, je tu ten nápis ... četli jste ho přece, předpokládám, víte který? Ten, co říká, „za žádných okolností neotevírejte tyto dveře“ ... „Samozřejmě, že jsem ho četl,“ zabručíte si ... proč si myslíte, že je chci otevřít? ... proč? ... jak jinak byste asi zjistili „proč někdo chtěl, aby zůstaly zavřené, samozřejmě!“ „A pak je tu ta potíž se začátky. Někdy, když máte co dělat s okultními říšemi, které mají úplně jiný vztah k času, můžete se dočkat důsledku o něco dřív než příčiny.“ ... ale nebojte se „ať už utečete jakkoliv daleko, nakonec se vždycky zase dohoníte.“ Tak jo, teď už je opravdu čas na pohádku, nejen děti pohádky milují ... ta, která je na řadě teď, je dost hrozná ... přesto tuhle verzi budete ochotní vzít na milost :-) ... Zuzanina verze je neodolatelná ... díky ní si obohatíte svůj pohádkový svět, ... zjistíte třeba, že Jack podsekl fazolový stvol a „přidal tak ke krádeži, svádění a nepovolenému vniknutí do soukromého objektu, ... ještě vraždu a ekologický vandalismus, ale prošlo mu to a žil pak šťastně až do smrti. Ani jedinkrát ho nepotrápilo svědomí po tom, co všechno provedl, ani jedinkrát se necítil provinile. Což dokazuje, že když jste hrdinou, může se vám prominout skoro všechno, protože se nikdo neodváží klást vám nepohodlné otázky“... ... jako třeba, kdo je ten velký kulatý muž se širokým úsměvem na tváři a pytlem na zádech ... ... nebo, co je to za místo, tak vesele vyzdobené ... z knihovny a polic visí chomáče břečťanu a jmelí, po stěnách jsou rozvěšené barevné papírové řetězy a lamety, ... ... a vám, v tom praskajícím, bzučícím a prskajícím ohňostroji, který máte uvnitř hlavy, stíhá myšlenka myšlenku ... „rozmařilost života v podobných věcech SMRTĚ nikdy nepřestala udivovat“ :-) ... trefa do černého ... tahle dovolená se vyvedla a já si dovolím Vám ji doporučit ... a na cestu Vám přibalím ještě jednu malou ochutnávku: „Jedním z mála způsobů, jak se stát nesmrtelným, byl vyhýbat se životu. A ze všeho nejméně Auditoři věřili v osobnost. Mít osobnost znamenalo být tvorem, který má začátek a konec. A protože ony jednotné bytosti zastávaly názor, že v nekonečném vesmíru je každý život až nepředstavitelné kratičká záležitost, znamenalo to, že osobnosti umírají prakticky okamžitě. V jejich logice byly pochopitelně jisté mezery, ale než to Auditoři zjistili, bylo už pozdě.“