Obléknu si půlnoc

Když jste čarodějkou na plný úvazek, pro samou práci nemáte čas na lásku ani strach… Obyvatelé Křídy sice konečně mají svou vlastní čarodějku – a jakou! –, zato však přišli o svého chlebodárce, starého barona Chumfurttama. Tonička Bolavá, která je v jednom kole, proto vyrazí do Ankh-Morporku najít jeho syna a dědice Rolanda. Ano, onoho mladíka, s nímž toho v minulosti tolik prožila a už to skoro vypadalo, že bude ruka v rukávě. On se však nakonec zasnoubil s půvabnou Kalendárií, ze které se vyklube – osud má nesporně smysl pro ironii – nevycvičená, ale talentovaná čarodějka! Přípravy pohřbu a svatby však zastíní nečekaná hrozba v podobě Úskočného muže, děsivého lovce čarodějnic s prázdnými otvory namísto očí, který nebohou Toničku sveřepě pronásleduje. Dokáže s pomocí věrných a bojovných Nac mac Fíglů ďábelského netvora porazit? Čtvrté pokračování řady příběhů o Toničce Bolavé v rámci série ÚŽASNÁ ZEMĚPLOCHA. Tentokrát má ještě víc práce než obvykle a čeká ji střetnutí s nepřítelem, pro kterého je zabíjení čarodějek denním chlebem. „Úžasně vtipná, moudrá, poutavá ale i dojemná kniha.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz „Jedna z těch temnějších pratchettovek. Ale přesto (nebo právě proto) skvělá.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz „Mistr humorné fantasy neztratil nic ze svého elánu.“ – Fanzine.cz „Obléknu si půlnoc je mistrovské dílo, které v sobě nese tíhu skutečného světa, aniž by ztratilo svou magii. Je to kniha o dospívání, jež by měla být povinnou četbou pro každého, kdo si myslí, že fantasy je jen pro děti.“ – Locus Magazine „Je to snad nejvíce znepokojivý a zároveň nejvíce povznášející příběh, který kdy Pratchett napsal. Zatímco starší díly Zeměplochy byly o smíchu nad absurditou světa, tohle je o statečnosti v něm obstát.“ – SFX Magazine „Mám starost o velkú malú bosorbabu, Robe,” řekla. „Neco nejni v richtiku.” „Nále, dyť ona chtěla byť bosorbabou, cérko,” odpověděl jí Rob. „A teďkonc se mosí honit jak pes, taják aj my. Ale ona je tvrdá ranařka, šak víš. Kdo jiný by dokázal ulúbať Zimoděja k smrti a švácnúť Králku elfů panvicou na smažení? A vzpomeň na ten čas, dyž jí do tej lebezničky vlezla ta neviditelná ozruta, a ona s ňou zápasila a poslala ju pryč. Ta zná bojovat!” „Tož toť, totok já všecko vim,” přikyvovala kelda. „Polúbila líco zimy, a tak zas přivolala jaro. To bylo cosi opravdu velikého, na moju dušu, ale měla v tu chvílu kol sebe mantel leta. A to byla tá sila, kterú ho ona zničila, neenem její vlastní. Ale provedla to dobře, o to nic, nenapadá mě niktoš iný, kdo by to vykonal lepší, ale včil sa mosi mět moc na pozoru.” „A jakého nepřátela by mohla mět, abysme se mu nemohli postavit s ňou?” zeptal se Rob. „Tož to je to, co nedokážu řéct,” zavrtěla Žanina hlavou, „ale v méj hlavě to vypadá zle. Dyž polúbila Zimoděja, zatřáslo to se mnú až do mojich kořenů, zatřáslo to světem, a mňa nepadlo nic iného, než že by to mohli byt ti, co dlíja ve spaní. Robe, ty si daj dobrý pozor a ohlídaj ju vícej než enem jedným okem!” – ukázka z knihy