„Nevadilo mi umřít, ale nechtěl jsem, aby to bolelo tak jako naposledy. I když technicky - jsem vlastně neumřel“. Rotmastr Maxmilián Bronštejn, hlásím se do služby po návratu z dovolené... Zajímavý je fakt, že po delší době čtu příběh, kde není moc akce, skoro žádný sex, ani humor a mě to baví. Druhý díl trilogie „Kapitán“ je spíš průvodce Pustinou. Je to příběh o objevování, o učení a strategii. Velká průzkumná akce, kde se Kapitán Max Bronštejn opět projevuje jako perfektní stratég, vůdce a muž, který tvrdě brání své podřízené, přátele a celou posádku. Velmi sympatická postava, která mnohdy dokáže překvapit svým jednáním a výroky. Rozhodně jsem si ho oblíbit. Malá ochutnávka: „Zdravotník! Kde je zdravotník? Doktor, kde je doktor?“ řval jsem. Zdravotník! Klekl jsem si ke zraněnému a zkoušel mu nějak pomoct, ale nedokázal jsem si vůbec představit, jak by to šlo. Pak konečně umřel. Ulevilo se mi. Co mě trochu překvapilo na konci příběhu, je použití pojmu Maurbyho efekt. Zatím, co se v tomto příběhu snaží vše chránit proti magii, aby se například tanky dokázaly magii bránit, je najednou zmíněn tento efekt. Mám pocit, že Maurbyho efekt je pojem spíše ze série JFK (John Francis Kovář). Jedná se o efekt, kdy se zbraně nové výroby dostávají do jiné reality a jiného času, kde nedokážou držet konzistenci a brzy přestávají fungovat. Tak nevím, zda se to sem nedostalo omylem. (A nebo jsem to popletl) Citát: Sekundy odplouvaly jedna za druhou na skládku věčnosti... Pravda je, že ke konci knihy se naskládalo pár nelogických skutků a věcí. Asi dvakrát jsem se musel vracet o stránku či dvě zpět, zda jsem něco nepřehlédl. Příkladem tak je čtveřice vojáků, který jsou zajati. O dva odstavce zpět je už psáno o pětici mužů a následně už zase o čtveřici. Také mě chybělo vysvětlení, co se s těmito muži stalo po výslechu, zda byli zadrženi nastálo, nebo propuštěni. Ale i přes pár nepřehledných situací je tohle velmi dobré čtivo. Sice s vojenskou tématikou, což některým čtenářům může vadit, ale já se bavil. Citát: Všechno jde vylepšit, absolutní dokonalost neexistuje.

Nevyzpytatelná a nebezpečná Pustina, tanky, alkohol, tabák. Technika poloviny dvacátého století v kombinaci s magií, chlapská práce. Ten "báječný" mužský svět, který už dnes v naší západní civilizaci mizí v propadlišti dějin. Autor chrlí nápady, zdokonaluje svůj fantastický vesmír a při tom dokáže udržovat napětí a atmosféru. Sám jsem strávil rok života u tankového praporu, pokouším se srovnávat, ale nějak to nejde. Tenkrát jsem ty naše T-62 nebo snad T-72, s nimiž jsme na západní hranici měli, spolu s motostřelci, odrazit útok zlých imperialistů, moc nemiloval. Vojna byla nutné zlo, tanky byly sice obdivuhodné obludy, ale jejich účel mi k srdci nepřirostl, a o to víc je nemám rád, když vidím to aktuální všeobecné válečné nadšení a tisíce zničených strojů. Promrhaná energie, a hlavně zmařené životy, jen aby se vyprázdnily sklady a mohlo se vydělávat na novém zbrojení. Zemřít v tanku, strašná smrt. Jako kluk jsem ale hry na vojáky miloval. Autor mi ty staré, dobré (protože jsem byl mladší a naivně optimistický) časy připomněl. 85 % (zatím 130 hodnocení, průměr 88 %).