Kapitán

„Nevadilo mi umřít, ale nechtěl jsem, aby to bolelo tak jako naposledy. I když technicky - jsem vlastně neumřel“. Rotmastr Maxmilián Bronštejn, hlásím se do služby po návratu z dovolené... Zajímavý je fakt, že po delší době čtu příběh, kde není moc akce, skoro žádný sex, ani humor a mě to baví. Druhý díl trilogie „Kapitán“ je spíš průvodce Pustinou. Je to příběh o objevování, o učení a strategii. Velká průzkumná akce, kde se Kapitán Max Bronštejn opět projevuje jako perfektní stratég, vůdce a muž, který tvrdě brání své podřízené, přátele a celou posádku. Velmi sympatická postava, která mnohdy dokáže překvapit svým jednáním a výroky. Rozhodně jsem si ho oblíbit. Malá ochutnávka: „Zdravotník! Kde je zdravotník? Doktor, kde je doktor?“ řval jsem. Zdravotník! Klekl jsem si ke zraněnému a zkoušel mu nějak pomoct, ale nedokázal jsem si vůbec představit, jak by to šlo. Pak konečně umřel. Ulevilo se mi. Co mě trochu překvapilo na konci příběhu, je použití pojmu Maurbyho efekt. Zatím, co se v tomto příběhu snaží vše chránit proti magii, aby se například tanky dokázaly magii bránit, je najednou zmíněn tento efekt. Mám pocit, že Maurbyho efekt je pojem spíše ze série JFK (John Francis Kovář). Jedná se o efekt, kdy se zbraně nové výroby dostávají do jiné reality a jiného času, kde nedokážou držet konzistenci a brzy přestávají fungovat. Tak nevím, zda se to sem nedostalo omylem. (A nebo jsem to popletl) Citát: Sekundy odplouvaly jedna za druhou na skládku věčnosti... Pravda je, že ke konci knihy se naskládalo pár nelogických skutků a věcí. Asi dvakrát jsem se musel vracet o stránku či dvě zpět, zda jsem něco nepřehlédl. Příkladem tak je čtveřice vojáků, který jsou zajati. O dva odstavce zpět je už psáno o pětici mužů a následně už zase o čtveřici. Také mě chybělo vysvětlení, co se s těmito muži stalo po výslechu, zda byli zadrženi nastálo, nebo propuštěni. Ale i přes pár nepřehledných situací je tohle velmi dobré čtivo. Sice s vojenskou tématikou, což některým čtenářům může vadit, ale já se bavil. Citát: Všechno jde vylepšit, absolutní dokonalost neexistuje.

Max Bronštejn se vrací. Vrací se na frontu, do pustiny, do pekla… Je pověřen velením průzkumného tankového oddílu a vyslán do země nikoho, kde na každém jejím kousku číhá smrt. Miroslav Žamboch vymyslel zajímavý svět, plný tajemství, nástrah a intrik. Kapitán pokračuje v plné síle, tam, kde skončil Veterán a uhání kupředu jako po tankových pásech. Těším se na závěrečný díl.

Nadšení z 1. dílu dostalo sprchu. Je to sice pořád 100x lepší než poslední šílenosti s Baklym, ale autorovi zjevně došly nápady. Zatímco minulý díl jimi přímo hýřil a mnohé by si zasloužily hlubší rozpracovanosti, tady se na prvních 350 stranách toho moc neděje. Teprve závěr tomu dodá troch šťávu a důvod, proč se ještě pouštět do posledního dílu.