Jedenáct minut

[030/12] Kniha se pro mne na střední škole stala peklem. Nejhorší rest v mém literárním životě. Přitom s ostatními knihami od pana Coelha jsem nikdy neměla problém. Byť můj názor na jejich literární hodnotu nekráčel ruku v ruce s nadšením, byly jeho knihy alespoň čtivé. Ale ‘Jedenáct minut‘ bylo, je a bude pro moji maličkost vždy infernem, které se rozpoutalo na povrchu zemském. Styl, jakým je kniha napsána, je hrozný. Nudný, těžkopádný a nezáživný. Autor se neúnosně opakuje, slovo „láska“ przní při každé (ne)vhodné příležitosti a i přes to, že si kulisy prostituce zvolil zcela dobrovolně, obchází kolem po špičkách a hluboko do obličeje má staženou kápi, aby se náhodou neprovinil proti morálce. Na co autor volí takové téma, pokud není schopen je popsat a vyjádřit pádnými slovy? Stud, odtah a škrobené puritánství. To je to, co z této knihy cítím i po letech. Ano, mluví se o sexu a pohlavních orgánech, ale Coelho není schopen tato slova použít tak, aby padla na úrodnou půdu a vzbudila alespoň známku realističnosti a dokázala vtáhnout. (To i biblické příběhy s ohnivými falusy démonů a ďáblů vztyčenými, až někam těsně pod podlahu domu nebeského, vzbuzují větší dojem prostopášnosti, než toto cosi.) Hrdinka je nesympatická. Ostatní postavy jsou zbytečné. Monologické diskuze nevedou od ničeho nikam a nemají žádnou myšlenku a ani nápad. Autor nepřichází s ničím novým a vlastně ani není jasné, o co přesně mu jde. Moralizuje snad o tom, že ,,láska“ i sex přenáší? Budiž, ale je to natolik dětinské, až to hraničí s pohrdavým úšklebkem. Kniha navíc postrádá kabátek čtivosti a místo toho na sebe bere podobu opilého syna ulic, který se mátožně a bezmyšlenkovitě potácí od lahve k lahvi a spát chodí do kanálové stoky. Když jsem knihu brala poprvé do ruky (16.-17. rok života), otrávila mě a já se nedostala ani do Švýcarska. Hloupá Marie bez špetky bujné osobnosti. Zoufalá hlupačka neznající ani svou rodnou zem, která touží po lásce. Je mi jedno, pokud mi není hlavní postava sympatická, ale musí být v příběhu někdo, kdo její roli zastane. Tady ovšem není nikdo, kdo by ji nahradil na poli sympatií a kniha tak pro mě ztrácí i bod za absenci někoho, kdo by mě příběhem provázel s chutí. Proto jsem tenkrát i teď postrádala nějaký důvod, proč knihu dále číst. Tenkrát jsem to zbaběle vzdala, ale dnes jsem si řekla, že ne. Neuteču. Nechci zase dalších X let obcházet skříňku knihovny obloukem. Stálo mě to spoustu sil. Orosené čelo potem, nechuť knihu otvírat a pevně zatnutá čelist, která mi způsobovala bolest. Už nikdy víc, ani kdyby mi za to platili.

První kniha od Coelha. Těžko popsat, co jsem při čtení cítila. Je to až osobní a citlivé napsat svůj názor. Jak ironické, když si uvědomíme, že hlavní hrdinkou je prostitutka a ta nabízí své tělo za peníze. Co se týče těla, tak tam soukromí neexistuje. Ale co duše? A co má vůbec znamenat těch 11 minut? To zjistíte, když si knihu přečtete. Nemyslete si. Není to jen příběh o prostituci, lásce nebo o pozemském životě člověka. Je to o něčem hlubším. Ten příběh, má předat daleko víc. Stačí si po každé kapitole zavřít knihu, podívat se před sebe a otevřít svou mysl a přemýšlet.