Hned po přečtení prvních stránek jsem si byla jistá, že se mi kniha bude líbit. 105-ti letá Róza vypráví svůj život a s ním stručně všechny hrůzy ale i radosti 20. století. I když prožila děsné dětství v Arménii, o svoji rodinu přišla za války, vždycky se držela s obrovskou silou s vědomím, že musí přežít. Vydržela s tou myšlenkou, že si vše bude pamatovat a vrátí se pomstít, ale přitom nezapomněla užívat radosti života. Druhá část knihy je spíš o sexu, než o životě v Číně. "Mám dojem, jako by všechny tyhle hrůzy po tobě sklouzly a doopravdy tě nezasáhly. Jak jsi to udělala?" Odpověděla jsem mu zcela poctivě, že jsem dlouho nevěděla, jak jsem to mohla všechny snášet, ačkoli je fakt, že se mi vždycky od přírody ošklivilo přidávat vlastní nářky k velkému fňukání lidstva. Zatímco dějiny jsou peklo, život je ráj." Výstižně napsali v La Libre.be: "Příběh běží, navrací se, víří, šlehá, vysmívá se, žaluje...Je bláznivý, drsný, ztřeštěný. Je veselý i krvavý, přepjatý i vybroušený, lživý i pravdivý" Je to zvláštní kniha a určitě ji doporučuji k přečtení.

Taťána Medvecká na CD dokázala něco mimořádného: vyprávění z mládí znělo jako od mladé dívenky, doba stáří byla načtená nakřáplým hlasem staré paní. Ale nejen toto bylo důvodem, proč hodnotím vysoce. Málo knih o válce, té II. světové, je k úsměvu, až k smíchu. To, co si zažila Róza za jeden život by zabilo deset chlapů. Přesto si dovolím říci, že se jedná o titul, který přesahuje všechny kategorie, protože nikam nepatří úplně, ničemu přesně neodpovídá. Já jsem od ní dostala poselství a to ještě s humorem a je mi úplně fuk, že jí žádná škatulka nesedí.