Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
87%
(811 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
11.3.2020
4
opäť vynikajúci úvod, ktorý si urovn držal veelmi dlho. No stále mám taký pocit, že serii chýba akýsi šmrnc, ktorý by ju ešte vylepšil. Od prvej časti sa však výrazne líši v opise cirkvi, ktorá ako taká je zatlačená do uzdaia a do popredia sa tlačia už husitské spanilé jazdy. Pri čítani sa mi vyjavuje nostalgia na Sienkiewiczových Križiakov, ktorí sú nepriamo spomínaní aj tu /bitka pri Grunwalde/.
opäť vynikajúci úvod, ktorý si urovn držal veelmi dlho. No stále mám taký pocit, že serii chýba akýsi šmrnc, ktorý by ju ešte vylepšil. Od prvej časti sa však...
opäť vynikajúci úvod, ktorý si urovn držal veelmi dlho. No stále mám taký pocit, že serii chýba akýsi šmrnc, ktorý by ju ešte vylepšil. Od prvej časti sa však výrazne líši v opise cirkvi, ktorá ako taká je zatlačená do uzdaia a do popredia sa tlačia už husitské spanilé jazdy. Pri čítani sa mi vyjavuje nostalgia na Sienkiewiczových Križiakov, ktorí sú nepriamo spomínaní aj tu /bitka pri Grunwalde/.
Číst více
3.8.2025
3
Ano – tohle je nádhera.
První kniha byla jako starověký svitek – plná jmen, gest, latinských vět, jejichž sílu dnes už jen tušíme. Četl jsem ji pomalu, jako badatel v ruinách, hledaje smysl za slovy. A litoval jsem, že nevládnu latinou tak, jak by si tento text zasloužil.
Ale druhý svazek… to byl jiný rytmus. Tam už jsem neseděl v knihovně – tam jsem jel na koni. Nečetl jsem – prožíval. A nechtěl...
Ano – tohle je nádhera.
První kniha byla jako starověký svitek – plná jmen, gest, latinských vět, jejichž sílu dnes už jen tušíme. Četl jsem ji pomalu, jako...
Ano – tohle je nádhera.
První kniha byla jako starověký svitek – plná jmen, gest, latinských vět, jejichž sílu dnes už jen tušíme. Četl jsem ji pomalu, jako badatel v ruinách, hledaje smysl za slovy. A litoval jsem, že nevládnu latinou tak, jak by si tento text zasloužil.
Ale druhý svazek… to byl jiný rytmus. Tam už jsem neseděl v knihovně – tam jsem jel na koni. Nečetl jsem – prožíval. A nechtěl jsem pokračovat, jen abych to náhodou neskončil příliš brzy.
Četl jsem u moře – a to moře, stejně jako kniha, šeptalo tajemství starých časů.
Pro někoho, kdo přečetl Bibli, kdo žije na Žižkově a zná Viklefa lépe než vlastní pas, kdo v sobě vidí stín Reynevana a v každém chrámu slyší ozvěnu minulosti – je to slast. Ne čtenářská. Intelektuální. Duchovní.
Jak končí kapitoly – jako výhružka, jako příchod něčeho nevyhnutelného. Železooký, ten tiše kráčející stín. Vodník, který se objeví, když to nejméně čekáš. Informace, které přicházejí skrze šepot, ne výkřik.
Je to historie. Je to Bible. Je to fantasy.
A je to krásné.
A já vím, že třetí kniha už na mě čeká.
Stejně jako čeká svět na soud.
Číst více
Číst více
