Zpráva o prvním zvolení Havla československým prezidentem se ke mně dostala, když jsem byla doma na diskotéce. Byly to nezapomenutelné chvíle nabité emocemi a nezměrnými očekáváními. Možná trochu přehnanými, ale ta doba stála za prožití jako žádná jiná. Ta doba ukázala v lidech to nejlepší, protože jim dovolila doufat, věřit a ukázala, zač bojovat a oč usilovat. Ano, léta ubrala mnohé z dřívějších ideálů a idealismu. Pokládám to však za přirozený vývoj událostí a Havlovi už nikdy nikdo "neodpáře" jeho nesmrtelné zásluhy v úsilí o znovunabytí národní svobody a otevření Československa, potažmo Česka světu, a to zcela ojedinělým a u žádného dalšího sovětského satelitu neopakovaným způsobem. Přišlo to právě včas. Aspoň pro mne. Abych nesklouzla do celospolečenské letargie, apatie a bezzubé občasné revolty bezmocného individualisty. Ostatně Havel pro to měl také své vyjádření. "Vzpoura jednoho člověka není revolucí, ale pouze výtržností." Jakkoli za výtržníka jsem se nikdy nepokládala. Sami soudruzi učitelé mě někdy častovali nálepkou třídní nepřítel, což jsem připisovala jejich malému rozhledu či převelké omezenosti. Nebo strachu...? Havel byl jenom člověk. Nikdo není dokonalý. Jak snadné je po těch letech vidět všechna jeho pochybení, jak snadné útočit na myšlenky mrtvého muže. A jak zbabělé. Nejsem ideolog ani blázen. Ale Havel má můj veškerý respekt a proto jsem (konečně) sáhla po Žantovského biografii. Znám trochu i Michaela Žantovského, takže mě nepřekvapilo, že nesepsal pouhý životopis, ale spíše chválu a obhajobu Havla, jeho myšlenek, rozhodnutí a konání. Je znát, že jej měl opravdu rád. Což je ostatně pěkné. Neslevuje ze zaznamenání všech stránek Havlovy osobnosti a jeho skutků, i těch méně chvályhodných, pravdou však taky je, že ty problematičtější obratem vysvětluje, relativizuje či poukazuje na kompenzující pozitiva. Nikterak to ale neubírá na informativnosti díla a oceňuji i jeho čtivost. Zdaleka ne vše člověk ví, do hlavy druhému nevidí a už vůbec ne vše si po letech pamatuje. Je to dobrý počin a dobré a potřebné čtení.

Není to první kniha o Václavu Havlovi, kterou jsem četla. Každý autor, který se pustil do knižního zpracování svého vyprávění o Havlovi a vzpomínek na tuto osobnost, vložil do knihy také kus sebe sama. A viděl Václava Havla tak trochu právě ze svého úhlu pohledu. Jinak tomu samozřejmě ani nemůže být. Havel od Michala Žantovského není kniha,. která byla určena k přečtení na jeden zátah. Žantovský a Havel byli blízcí přátelé. Autor se ale dokázal oprostit od toho, aby vnímal a popsal Havla jen v superlativech. Ale zároveň dokázal vystihnout to, co Havla řadí mezi významné české osobnosti 20. století, na které by se nemělo zapomínat. Doporučuji číst po krátkých úsecích. Je to k zamyšlení, k poznání, k zastavení se.