“…Obrazy z asymetrických válek budoucnosti: zkroucené copánky kouře z unesených aut, armádní vrtulníky visící nad městem jako komáři nad louží, těžce vyzbrojení vojáci a policisté pohybující se v řadě za sebou po obou stranách ulice v obytné čtvrti…
Padá noc.
Obloha má barvu tmavého piva.
Vojáci mají v rukou poloautomatické samonabíjecí pušky a na sobě plnou výstroj. My, policisté pohybující se v...
“…Obrazy z asymetrických válek budoucnosti: zkroucené copánky kouře z unesených aut, armádní vrtulníky visící nad městem jako komáři nad louží, těžce vyzbrojení...
“…Obrazy z asymetrických válek budoucnosti: zkroucené copánky kouře z unesených aut, armádní vrtulníky visící nad městem jako komáři nad louží, těžce vyzbrojení vojáci a policisté pohybující se v řadě za sebou po obou stranách ulice v obytné čtvrti…
Padá noc.
Obloha má barvu tmavého piva.
Vojáci mají v rukou poloautomatické samonabíjecí pušky a na sobě plnou výstroj. My, policisté pohybující se v semknutém útvaru, máme na sobě neprůstřelné vesty a v rukou samopaly sterling.
Sledujeme okna a střechy. Jsme roztaženi do rojnice a držíme si odstup od svého souseda, aby nás nastražená bomba nebo reaktivní granát nemohly pozabíjet všechny najednou. …“
…
Epilogem mne, jako čtenářku, autor vrátil zpátky do tvrdé reality života v Belfastu osmdesátých let minulého století. Znovu jsem uvědomila, na těchto posledních pár stránkách, že nejen samotné vyprávění detektivního příběhu tvoří tuto knihu, knihy autora. Detektivní příběhy severské, či italské, ale i ty anglické bývají zároveň i romány sociálními, popisující problémy v té, které době. Pan Adrian McKinty to tak činí velmi dobře, stejně jako např. pan Peter Robinson, paní Phyllis Dorothy Jamesová a další.
Jak už bylo i v komentářích zmíněné, oproti první knize je tentokrát zápletka dobře vystavěná a i vyšetřování postupuje logicky ke svému cíli. Než k němu oddělení Královské ulsterské policie dospěje, musí se vyrovnat i se špionážními službami, včetně FBI. Co jsem již při čtení vnímala, stejně jako inspektor Sean Duffy, jen jako rutinu, kulisu, denního života policisty, vojáka v Severním Irsku, připomnělo se mi opět ve zmíněném epilogu: “Nesmiřitelné sektářské násilí, kde příslušnost k té “správné“ straně má větší cenu než pravda.”
...
“…Procházíme branou hřbitova. Zkušený poddůstojník něco nadporučíkovi šeptá. Nadporučík se usměje a přikývne, souhlasí s poddůstojníkovým návrhem….
Hlídka míří přímo do republikánského sektoru. K hrobům mužů a žen z IRA, kteří zemřeli za Irsko.
Přicházíme k místu posledního spočinutí Bobbyho Sandse. Vrchního mučedníka. Velitele IRA ve věznici Long Kesh, který po šestašedesáti dnech podlehl hladovce.
Seržant vytáhne cosi z kapsy vespod neprůstřelné vesty a položí to na mramorový náhrobek.
Je to balíček dietních sucharů.
Vojáci si smějí.
Já s ostatními policisty se nesmějeme. …“
Číst více
Číst více