Mrazivá hlubina

“Kolem policejní stanice procházely malé děti, které si vzájemně předváděly nejlepší techniku pro házení Molotovových koktejlů přes plot. Kristepane, v jakém zlém snu to žijeme. Toto město ukřižuje samo sebe.” 1981, Severní Irsko, Carrickfergus (město 18 km vzdálené od Belfastu). Válečná zóna, kde se lidé vzájemně mordují z historických, politických, nacionálních i náboženských důvodů. Policisté, hasiči, záchranáři ani běžní občané - nikdo si nemůže být jistý životem v zemi zasažené násilím. Terorismus se stal denní normou, střelba všední zvukovou kulisou, pečlivá kontrola podvozku auta nutností. A tak je s podivem, když se mezi všemi těmi nástražnými bombami objeví případ, který vypadá jako “obyčejná”, pravděpodobně sexuálně motivovaná vražda. Vyšetřování vede detektiv seržant Duffy, jeden z mála katolíků mezi protestanty, muž s ostrým jazykem a ledabylým přístupem k zákonným postupům. Vtipálek, drsňák, stále však normální člověk se spoustou problémů, “léčených” (nejen) alkoholem. “Včera večer jsem kamarádovi ze zvláštního oddělení vyložil svou teorii,” zakřičel jsem z koupelny. “Co na to říkal?” zeptal se McCrabban. “Říkal, že jsem génius a poslal mi spis Jacka Rozparovače.” “Ten případ jsi taky vyřešil?” “Byla to královna Viktorie.” “Já to celou dobu tušil. Pod všemi těmi krinolínami je snadný ukrýt mačetu.” Výbušně komplikované prostředí a sympatický hlavní hrdina, nikoliv vyloženě kladný, i živé vedlejší postavy, to jsou největší plusy “Mrazivé hlubiny”. Zápletka je ucházející, ovšem nepřevratná, vyšetřování kapku chaotické: mnoho adrenalinového popojíždění mezi stále stejnými podezřelými a střelby naslepo. Pokud vám schází povědomí o motivech a ústředních hráčích v táhlém severoirském konfliktu, doporučuji si před četbou prostudovat alespoň základní fakta. Vážně jsem vděčná za české holubiččí (nebo ovčí, chcete-li) povahy, pro něž je obvyklým vrcholem agrese nadávání u piva. Co je to za mentalitu, chtít oddělat každého, kdo touží po nezávislosti, kdo dělá svou státem placenou práci, kdo místo svaté tykve uctívá svatý sandál, nebo čí praprapraděd přišlápl kuří oko sousedově praprapraprastrýci? Případně kdo měl jen tu smůlu ocitnout se v blízkosti nenáviděného cíle... Nechápu a nikdy nepochopím takto vyhrocený fanatismus. 80%

Začínám být dost odhalitelná ve výběru detektivek: má tam být skvěle zachycená atmosféra, vtipné postřehy a dialogy? A že případ možná trochu drhne? Nevadí, sem s ní! Žít a přežívat v Severním Irsku v roce 1981 znamenalo mimo jiné už sebou netrhnout při výbuchu, pokaždé automaticky kouknout pod auto, po návštěvě kina se neradovat z filmu, ale z toho, že budova kina vydržela stát a ani nevyhořela. To začnete rozumět tomu, že Seanův marxistický holič čeká každou chvíli kolaps kapitalismu. Sean je katolík a vyšetřovatel, a to obnáší ještě mnohem víc: odvahu, nadhled, trochu cynismu a snad až potlačení pudu sebezáchovy, zvlášť když má případ homosexuální pozadí. Těžko odolat pár citacím dokládajícím šílenost toho místa a té doby: „Muž s obličejem potřísněným krví měl na sobě tričko s nápisem Papeže tady nechceme. Když se vzal v úvahu jeho současný stav, mohl se papež považovat za šťastného člověka.“ „Nikdo nechtěl dávat tip na vraha homosexuálů. V Ulsteru nebyli všichni tak šílení jako George Seawright, jenže se psal rok 1981 a my byli v Severním Irsku, které bylo jen o něco méně konzervativní než, řekněme, Salem v roce 1692.“ Skvělé čtení, které změnilo můj pohled na kriminálky s politickým pozadím; samozřejmě k lepšímu.