S eleganciou ježka

Tato kniha si mě našla sama. Svým osobitým způsobem autorka filozofuje nad životem a jeho smyslem. Není důležité kdy umřeme, ale jak žijeme v přítomný okamžik. Příběh si žije svůj život v jednom domě ve Francii, kde dělá domovnici Reneé, 54 letá vdova. Dům je rozdělený do 8 bytů. René je sice inteligentní, ale má ráda svůj klid, svého kocoura a svoje knihy. Nedává najevo svou chytrost, aby jí lidé dali pokoj, aby byla neviditelná. V dalším bytě žije se svou sestrou a rodiči Paloma. Na svůj věk nadprůměrně chytrá 12 letá holka. Plánuje sebevraždu. Píše si deník a má hluboké myšlenky o životě. Jejich vyprávění se střídá. René a Paloma. Některé myšlenky mě zaujaly, některé pasáže mě trochu nudily. A stále se to střídalo, kdy jsem byla spokojená a kdy jsem si říkala, že je to na mě moc. Moc myšlenek o ničem. Příběh pak ale dostane nový impuls, když se do domu přistěhuje Japonský muž do jednoho uvolněného bytu. Pozná potenciál v René a pozve ji na večeři. Rozvíří stojaté vody domu. René se víc seznámí i s Palomou. Je jim všem spolu dobře, protože si naslouchají. Díky konci knížky dávám o hvězdičku víc, než jsem původně myslela. Ten konec stojí za to.

Předpubertální hrdinka ze zajištěné rodiny, která skrývá svou vysokou inteligenci by mohla svádět ke srovnání s No a já. Autorka však nenechává všechno na ní, ale jako kontrast k ní přidá stárnoucí domovnici, která také své vědomosti skrývá, aby nenarušila předsudečný pohled na svou profesi. Přes časté šlehy kritizující dnešní společenské nastavení jde ale víceméně o knihu milou, místy sarkastickou a vtipnou. Ale zase ne tak, aby se dalo mluvit o humoristickém románu. Moc příjemné překvapení.