Kniha je napsaná moc krásně a hlavně hodně zajímavě. Já jsem ji přečetla jedním dechem. Ale chápu, že ne každému se bude líbit, prostě mu styl psaní nesedne. Ale to není můj případ já jsem nadšená :-) nečekala jsem to....

Mám rád filmy I.F. (Leu a Krále zlodějů) a knihu jsem otevřel s očekáváním příběhu v podobném duchu. Bohužel, už úvod o "nejkrásnějším krásnu všech krásen" vzbudil, později potvrzené, podezření a naznačil, že od filmů už zkrátka uplynulo hodně let. Knihu s filmy spojuje určitá slabost I.F. pro černou magii, kouzla, fantazii, sen, ale na jejich silnou vyvažující stránku - realisticky ukotvený příběh - tentokrát rezignoval a rozjel se na plné ezo-okultní obrátky. Příběh, který má být nejspíše o touze po lásce a nesmrtelnosti, je přímo napěchovaný přeexponovanými snovými obrazy, symboly a citáty a pohromadě tu z jakýchsi důvodů potkáváme Kanta, Platóna, boha Višnu, různé staroegyptské bohy, Golema, Fausta nebo třeba Urbaina Grandiera, Beethovena a Andreje Rubleva (výčet "intelektuálních ingrediencí" tím zdaleka nekončí). Jediná možnost jak knihu číst je přistoupit na pravidla a danosti "autorova světa" a nepřemýšlet o nich. Jinak totiž vše přestane dávat smysl. Čtenář se tak stává autorovou "obětí " a pokud na přemýšlení dobrovolně nerezignuje, je čtení velmi těžce snesitelným utrpením. Navzdory obsahu je kniha díky ilustracím K. Sidonové velmi pěkně výtvarně vyvedená.