Tak nějak nevím, komu je tahle kniha vlastně určená: nedokážu si moc představit, že by byl čtenář, který by si tohle čtení užil, ať už ryze po humoristické stránce (na což je ale román moc složitý a po čtenáři vyžaduje značné soustředění i trpělivost), nebo právě kvůli té ,,intelektuálské výzvě“, kterou ale podle mě ve výsledku přebíjí holá bizarnost, které je v románu se vším tím magickým realismem tolik, že to jednoho po čase chtě nechtě otráví... Román je po ,,řemeslné stránce“ důmyslný, všechna čest, problém ale je, že těch 600 stran prakticky postrádají smysluplný příběh: postavy, které jsou spíš metaforickými reprezentanty soudobého celospolečenského a politického dění, se pohybují ve zvláštní vykonstruovanosti, jako by na hraně intimních, zároveň však i velkých dějin, implikují v sobě dějinný vývoj ČSR, přitom jsme ale celou dobu svědky jen jejich banální každodennosti, na které je historie maximálně její kulisou. Vševědoucí nadosobní vypravěč pak tuhle postmelovanou směsku čecho-slováckého potýkání nijak nevysvětluje (nevysvětluje ani zmiňované historické pozadí), ale předává ji (velice velice ukecaným způsobem) spíš jako koncept víry, kterému se čtenář buď podvolí a přijme jej, nebo ne. Sama jsem se v některých pasážích dobře bavila, oceňuju taky neotřelý pohled na jinak smrteně brané téma, jako celek to na mě ale působí spíš jako nějaká autorova soukromá exhibice, protahovaná onanie, jejíž vyvrcholení se někde ztratilo. 3,5/5

Román Davida Zábranského je pozoruhodný a neobvyklý nejen svým rozsahem, propracovaností i neobvyklým přístupem, ale přečíst a pochopit ho může spíše trpělivý čtenář, schopný orientovat se ve složitém textu, ochotný přistoupit na autorovu hru a pochopit jeho styl humoru. Pak se mu tato kniha bude líbit.