Po stopách ztraceného syna

Na třetím dílu si nejvíc cením linie z první světové války, ta se moc v knihách pro školáky neobjevuje, vysvětlení výrazů jako cenzura nebo dezertér. Co na tom, že rozuzlení trochu drhne. Líbily se mi odkazy na známé válečné romány, stejně jako v prvním díle třeba připomínka mých oblíbených Trabandů - tady je ale spíš na starších čtenářích, aby děti na souvislosti upozornili. Co mi přišlo tak naivně úsměvné, bylo chystání výbavičky (včetně skládání postýlky) pro dítě, které se má narodit za půl roku. Ale syn takovou prkotinu neřešil. A pak mě zarazilo, co všechno činil Rančák, vlastně ještě žák základní školy. Jsme se synem zvědaví na vyústění celého napínavého příběhu.

Vážení přátelé, nemohu si pomoct, ale tento díl mi přišel trochu mimo. Nevím, jestli jsem hnidopich, ale na začátku je zmíněno, že děti zabránily v předchozí knize zbourání staré cihelny. Prosím - jak? Vždyť pro to nikde nic aktivně nedělaly, nebo alespoň nevím, že by o tom bylo cokoliv psáno. Přijde mi to divný. Též mi přišlo úsměvné, proč by Tomáš Winkler měl psát na ukrytý lístek svých rodičů, že jim děkuje, když ti už byli kdesi v Polsku? Obecně ta "záhada" byla celá taková všelijaká. I tak se jedná o hezký příběh pro děti s moc hezkými kresbami. Na čtenáře pomrkávají některé názvy kapitol, odpovídající známým dílům o válce (např. Na západní frontě klid; Sbohem, armádo; Cesta zpátky). Vše je připraveno pro velké finále.