Tajemství jeskyně pokladů

Knihu jsem dostal, když jsem byl nemocný. Stihl jsem ji přečíst za čtyři hodiny. Četlo se to samo, protože jsem byl do knihy začtený. Byla to hodně napínavá knížka o dvou kamarádech Vojtovi a Jindrovi, kteří si navzájem pomáhali.

Som na vážkach. Ako detská kniha asi ľahký nadpriemer (a určite fajn a milé dielko), ale pre dospeláka je to už o čosi horšie. Chcem veriť, že na svete sú deti, ktoré by po tejto knihe mohli siahnuť. Ak siahnu, čaká ich letné dobrodružstvo s akciou, napätím, záhadami a vkusne zakomponovanými poučeniami o odvahe a priateľstve (snáď len zlá banda mala byť potrestaná, nie?). Ako dospelý čitateľ, ktorý kedysi na podobných záležitostiach vyrastal, by som bol šťastný a spokojný, ak by vizuálne lákavá knižka (kvalitný papier, pútavá obálka, množstvo farebných i čierno-bielych ilustrácii) upútala čo najviac detských čitateľov. Ak by som to mal hodnotiť z detského pohľadu, zrejme by to boli 4*. Ale ako dospelého ma to nechytilo až tak, ako som čakal. Čakal som nostalgickú pecku, možno trošku na spôsob Pri mne stoj (odkaz vo forme srny), foglaroviek a Troch pátračov, ale autor sa na môj vkus príliš sústredil na detského čitateľa (podľa mňa sa to dalo napísať tak, aby si na svoje prišli obe skupiny). Oceňujem každopádne atraktívne, pútavo popísaný Klárov, svet sám osebe.

Ač jsem věrná Foglarovkám, po současné literatuře pro děti a mládež v knihovně nesahám. Knížku jsem si vybrala z katalogu Nejlepší knihy dětem kvůli předmětu Literatura pro děti a mládež, přičemž mne zaujal název, anotace i autorovo jméno :-). Při čtení jsem si hned vzpomněla na Modrou jeskyni, Klárov a sportovní motiv mi zase připomínal Manovy Hradby (kniha Sen na dosah). Prašinu jsem nečetla a nemohu srovnávat, při čtení mi tak vyskakoval zejména Foglar. Nepřipadá mi ale, že by kniha byla pouze plagiátem, mnoho motivů je současných a může vést k zamyšlení (neznalost vlastní čtvrti a její minulosti, ale zejména vysedávání dětí u monitorů či lhostejnost sousedů). První kapitolu jsem četla nahlas synovi, ač mi přišlo, že jazyk je lehce archaický, mně to nevadilo a ani on si nestěžoval. Souhlasím s komentáři níže, že dospělý čtenář si zápletku domyslí velice brzy, včetně odhalení totožnosti dávného Tondova kamaráda. Konec příhodně napsaný tak, že příběh se nikam neposune a Klárov stále zůstává okrajovou čtvrtí. (Pro mne poněkud frustrující a nepochopitelné, nepozdává se mi, že by se Tonda svého objevu tak snadno vzdal, stejně jako svého přítele.) Z pohledu dospělého kniha obsahuje hodně motivů, které by si zasloužily rozvést (kupříkladu rozvod rodičů zmíněný v komentářích pode mnou), jiné vyznívají do ztracena (Vojtův životní styl, sportování, příprava na závody) a něco je trochu nesmyslné (Jindra se nechá zmlátit, křupne mu v rameni, ale spraví to kostivalová mast, stejně jako Vojta později hopsá na asi zlomené noze, ba dokonce na ní stihne prchnout z jeskyně). Ale už jen to, že nad tím vším vůbec přemýšlím, je pro mne plus :-). Dospělý asi bude hodnotit níže, ale věřím, že u dětského čtenáře kniha obstojí a může z ní vyjít i morálně obohacen. Při zapůjčení jsem netušila, že jde o první díl série, takže nakonec hodnocení trochu zvedám s očekáváním, že v dalších dílech budou některé prvky více rozvedeny (kupříkladu motiv Terezy jako dívčího elementu, u Foglara či jiné "chlapecké literatury" něco naprosto neznámého).