Po stopách ztraceného syna

Na třetím dílu si nejvíc cením linie z první světové války, ta se moc v knihách pro školáky neobjevuje, vysvětlení výrazů jako cenzura nebo dezertér. Co na tom, že rozuzlení trochu drhne. Líbily se mi odkazy na známé válečné romány, stejně jako v prvním díle třeba připomínka mých oblíbených Trabandů - tady je ale spíš na starších čtenářích, aby děti na souvislosti upozornili. Co mi přišlo tak naivně úsměvné, bylo chystání výbavičky (včetně skládání postýlky) pro dítě, které se má narodit za půl roku. Ale syn takovou prkotinu neřešil. A pak mě zarazilo, co všechno činil Rančák, vlastně ještě žák základní školy. Jsme se synem zvědaví na vyústění celého napínavého příběhu.