Alespoň z mého úhlu pohledu je na jeho knihy spolehnutí jako na východ slunce. Hned první povídka Londýn je naprosto skvělá a dokonce bych řekl, že nejlepší ze všech. Žárlivost (druhá povídka) je naopak zbytečně dlouhá a překombinovaná. Fronta je nejratší povídkou v knize. Přesto je to velice podařené dílko o nenávisti k předbíhání. Odpad je o popeláři, a to včetně patřičného slovníku (prý novonorština), který vyřešil jistý problém. Holt, někdo prostě uklízet musí. Jak říká zdejší Pepa – velmi uspokojivé. Přiznání je druhá nejkratší povídka, ale hódně dobrá. Skoro jako čokoládové bonbóny Twist. Předposlední povídka má název ODD, což je jméno spisovatele Rimmena. Je to hodně zvláštní a vícevrstvé čtení, které jsem si velice užíval. Závěrečná povídka se jmenuje Náušnice. Ty se občas ztrácejí a z toho může vzejít zajímavý příběh, což se zde mimořádně povedlo. Spolu s povídkou Londýn ji řadím k tomu nejlepšímu v knize.

Audiokniha Kniha těchto povídek mě mile překvapila. Jednoznačně nejlepší byla hned ta první "Londýn". Ani povídka Odpad nebyla špatná. Nejméně se mi líbila ta o spisovateli "Odd"