Alespoň z mého úhlu pohledu je na jeho knihy spolehnutí jako na východ slunce. Hned první povídka Londýn je naprosto skvělá a dokonce bych řekl, že nejlepší ze všech. Žárlivost (druhá povídka) je naopak zbytečně dlouhá a překombinovaná. Fronta je nejratší povídkou v knize. Přesto je to velice podařené dílko o nenávisti k předbíhání. Odpad je o popeláři, a to včetně patřičného slovníku (prý novonorština), který vyřešil jistý problém. Holt, někdo prostě uklízet musí. Jak říká zdejší Pepa – velmi uspokojivé. Přiznání je druhá nejkratší povídka, ale hódně dobrá. Skoro jako čokoládové bonbóny Twist. Předposlední povídka má název ODD, což je jméno spisovatele Rimmena. Je to hodně zvláštní a vícevrstvé čtení, které jsem si velice užíval. Závěrečná povídka se jmenuje Náušnice. Ty se občas ztrácejí a z toho může vzejít zajímavý příběh, což se zde mimořádně povedlo. Spolu s povídkou Londýn ji řadím k tomu nejlepšímu v knize.

Všechny povídky z jedné sbírky se nezavděčí každému, ani mně se všechny na sto procent nelíbily. Ale oceňuji autorův pokus zabruslit si na trochu jiném "ledu", než jsme u jeho tvorby byli zvyklí. A domnívám se, že pokud se do něčeho zakousne a chytne ho zápal, tak to dotáhne k dobrému konci. K prvnímu dílu jeho nejslavnější série jsem pociťoval přímo odpor, a potom se z toho stalo "veledílo". Nejlepší povídka této knihy je ta úvodní - to je mazec!