Ztracený svět

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Mystery Press Pod pseudonymem Daniel Gris patří autor mezi moje velké oblíbence, a tak i když mě druhý díl téhle série malinkato „rozčílil“, odpustila jsem mu a byla jsem neskutečně zvědavá na pokračování. Ztracený svět je třetí díl postapokalyptické série, kdy celý svět pohltila prapodivná pandemie CCR a celé lidstvo tak vlastně postupně vymírá. Píše se rok 2030, Praha je státem, kterému vládne Generál a nikdo není v bezpečí – nejen že jej může skolit CCR, ale může se znelíbit novému systému a skončit ve spárech Gardy. Pojďme si to shrnout, protože rozhodně nikdo nebude číst třetí díl bez znalosti předchozích, kór když děj jasně pokračuje. První díl (Země zmaru) byl naprostá dokonalost. Zábavné, šokující, svižné čtení, které bych nejradši vnutila každému. Druhý díl (Záblesk v temnotě) byl stejně skvělý, ovšem už je tu jedno velké „ale“. Autor podle mne netušil jak dál, takže vlastně jen shrnul a malinko (spíš mikroskopicky) rozšířil první díl. Fajn, trochu jsem si zabrblala, ale říkala jsem si vydrž, bude ještě pokračování. A to je teď tady a upřímně řečeno, já nevím, co si myslet. Děj je opět svižný, neskutečně čtivý, nechybí tu akce, nějaké to „překvápko“, ani pořádná nálož krve. Příběh navazuje tam, kde minule skončil, čtenář tak netrpělivě otáčí stránky a čeká, co se bude dít. Ano, jedna akce střídá druhou, dokonce se i sem tam dozvídáme něco nového. Kluk (já vím, je to už Adam) se nám změnil v zabíjecí mašinu, oukej to ještě přežiju. Že má jisté schopnosti, proč ne, není to dokumentární kniha. Ale to že se stále točíme v nějaké podivném kruhu, z kterého asi není úniku, to už mě trochu vytáčí. (A teď nemyslím to, že jsme stále v Praze :) .) Nové informace jsou tu jako drobky ze sušenky, kterou jíme opatrně, aby nenadělala bordel, pořád se vracíme k tomu co už bylo „řečeno“ (někdy i víckrát), a když už přijde něco nového, tak... tak je vlastně konec. A to je pro mne taky záhada. Nevím proč jsem žila v tom, že to bude trilogie, protože u toho konce si nejsem vůbec jistá, jestli náhodou nebude ještě pokračování. I když... já vlastně nevím, jestli pokračování chtít, protože se bojím toho, že bych se zase nic nedozvěděla, na druhou stranu bych ráda věděla, jestli se to teda posune nebo ne. (Tady už mi ani kód Shinjiro nepomůže.) Ztracený svět je sice skvělé čtení, které mě bavilo (ať brblám jak chci, čte se to prostě dobře), ale už z výše uvedeného asi chápete, že jsem poněkud rozladěna. Autor si může připsat plus za to, že mě donutil sepsat toho víc než obvykle, ale mé výrazy po dočtení by si za rámeček asi nedal :) A co bude nebo nebude dál, to už nechám osudu...

Snažím se hodnotit jen ty knihy, které mě bavily, a nerozdávat nízká hodnocení za to, že se mi kniha netrefila do vkusu. Knihu jsem dostala v práci ke katalogizaci, sama bych si ji nevybrala, přečetla jsem ji velice zběžně asi za hodinu, což mi také nedává plné právo ji shazovat, a zombie postapa mě upřímně nebaví. Ale. Ztracený svět? Vážně? Méně originální název by nebyl? A ještě: Nedošlo mi hned, že čtu třetí díl, takže jsem začátek považovala za velice podivný úvod do děje. Teď už mi dává smysl, proč kniha působila jako zjednodušené převyprávění, stylisticky spíš pro starší děti (kdybyste ovšem chtěli ty děti traumatizovat velice dospělými tématy). Jenže... jsem si úplně nevšimla, kde kniha přestává být převyprávěním předchozích dílů a kde začíná vlastní děj. A především: Hlavní hrdina je hloupý. Je to fér; je to teenager, který prožívá posledních pár let uprostřed zombie apokalypsy. Jen se mi to špatně četlo. Kdybych měla pocit, že jde o autorův záměr, že je to tragédie, v níž kluk vezme do ruky pistoli a ještě získá schopnosti a jde zničit to, co zbývá z příčetné civilizace, protože má pocit, že dělá správnou věc... fajn. Ale z tónu vyprávění jsem měla pocit, že to má být jako dobře. Že je to hrdina a jako čtenáři máme být na jeho straně. V téhle apokalypse fandím zombíkům, sorry.