Země zmaru

Postapo, asi si to musel zkusit. No, čtivost zabrala od poloviny. Téma nečekaně překvapivé, P.P. by měl o čem dumat, kdyby se k tomuto dílku dostal. Jestli postapo je vykřičník, pak splnilo účel. Čtivé leč k libosti daleko.

„Člověk mohl věřit jen tomu, co sám vidí. Nikoli však lidem, které vidí.“ Tahle knížka mi zůstala pár dní na stole, než nastal čas k ní napsat komentář. Problém však byl, když jsem si vlastně nemohl vzpomenout o čem byla. Musel jsem si na zadní straně přečíst anotaci, abych se dostal do obrazu. A hned jsem si vzpomněl na ty dlouhé pasáže, kdy je hlavní hrdina řečený „kluk“ zavřený s několika vězni v nějaké cele. Vlastně celá ta pasáž „uvěznění“ mi připadala divná, nelogická a zbytečná. Ale jinak vznik a okolnosti kolem viru, který v tomto příběhu odrovnává postupně civilizaci, byly povedené. Citát: Překvapilo ho, jak rychle devalvoval z lidské bytosti na pouhého živočicha. Jen jsem (a opět pochybnosti o logice) nějak nepochopil, kdo si dal dohromady tak rozdílné úmrtí po celém světě. Z pohledu čtenáře jsem mezi těmi třemi událostmi nenašel žádné pojítko. Nakonec musela nastoupit náhoda, kdy si jeden doktor postěžoval druhému a už to jelo. Tohle mě moc nebavilo, nebylo to záživné, nedokázalo mě to vtáhnout do děje a vlastně mě to i nudilo. Ostatně, když jsem si po čtyřech dnech nevzpomněl o čem to bylo, tak to za to rozhodně nestálo. Myšlenka viru je dokonalá, ale to prostředí kolem nebylo propracované, aby to dokázalo zaujmout. Citát: Žádný člověk není ostrov sám pro sebe.