Žoldnéř 10. Obři

Příběh je tentokrát složen z jakýchsi čtyř minipovídek o obrech. Minipovídky jsou zde opravdu celkem hloupé, i když vlastně docela vtipné. Žoldnéř všemi nesnázemi prochází až příliš snadno, s ironickou lehkostí, téměř s ironickým úšklebkem. Jako obvykle, i tady zachraňuje mladé, krásné, nahé, nebo polonahé ženy. Jistou vyčerpanost již nelze zpochybnit a autor se k ní v závěrečném komentáři v příloze sám přiznává. Nic to však nemění na jistém trvalém půvabu a kouzlu, kterými tato série Žoldnéřových dobrodružství oplývá.

Som fanúšik série. Uznávam, že po scenáristickej stránke Swegrelles nikdy nešiel bomby, ale mne sa to aj tak páčilo. Nemal som problém prižmúriť oko nad priemernými príbehmi, pretože to, čo predvádzal Segrelles ako ilustrátor mi umožnilo plnými dúškami si vychutnávať prekrásnu maľbu. V prípade albumu Obři je ale ozaj scenár zlý. Džinovi stovky rokov nenapadlo sklenenú fľašu rozhúpať a prevrátiť, iné momenty sú na hrane pochopenia (žoldnier zmenený na ľudožrúta) a skoky v deji sú wtf (žoldnier letí na drakovi, strih, žoldnier je mŕtvy). Pripadalo mi to tak, že Segrelles mal čo robiť sám so sebou (aby čo najplynulejšie prešiel z bežnej „ručnej“ maľby na tvorbu v počítači) a podľa toho scenár vyzerá. *. Doteraz som každému dielu dal 4*, fakt ma to bavilo, ale toto bolo skutočne zlé. Scenár 1*, vizuál tradične 4*, takže spolu za 3.