Po přečtení více jeho děl máte dojem, že údělem hlavního hrdiny (Henry Chinaski) je zřejmě trpět satyriázou. Je to mužská obdoba nymfomanie, což je obojí něco jako sexuální alkoholismus. Na první pohled hlavní hrdina buď chlastá, zvrací nebo souloží. Jak je ale u Bukowského dobrým zvykem, najdete zde i mnoho hlubokých myšlenek a lidské životní moudrosti. Každou jeho knihu doporučuji.

Bukowského jsem nevím proč nikdy nečetl, když nepočítám Šunkový nářez někdy v patnácti. Tehdy jsem ale ještě ani nepil, ani neprcal, takže nemám žádný tušení, co jsem si z toho tak mohl odnést. Teď jsem Bukowského ze zoufalství švihl do báglu když jsem jel na dovolenou a musím konstatovat, že to byl dobrý nápad. To samý už ale nemůžu říct o tom, kdy jsem se v Portu pod vlivem jedné kapitoly a patnácti panáků moscatelu rozhodl zaplatit za všechny stoly na zahrádce jednoho baru, a to včetně stolu dvou německých gay policajtů z Hamburgu, kteří mi snědli polovinu tataráku. Inu, chybami se člověk učí. Ženský od Bukowského popisují všechna úskalí, které my jako muži musíme snášet s tímto živočišným druhem, který je připojen k vagíně. Jeho sugestivní popis je chvilkami tak zdařilý, že jsem se přistihl, že si vlastně i přeji být odporný šedesátiletý píčus, který drandí tlustý machny s ceckama velkýma jako Beroun. Škoda, že se ke konci ještě aspoň na chvíli neobjevila Lýdie, to by bylo za plnej randál.