Představ si, jak by svět byl šedivý, kdybychom byli všichni stejní... Příběh dvou dívek, které by se za normálních okolností nikdy nepotkaly. Židovka Sára a dobře situovaná, ale osamělá katolička Ela nemají zdánlivě nic společného. Ale něco přece jenom ano: tajemství. Jednoho dne Ela, stojící nad mříží krakovské kanalizace, náhodou pohlédne dolů a spatří Sáru, která se na ni dívá z hlubin kanálu. O naději, víře, odvaze, touze žít a přežít - cokoli... O hladu, špíně, nebezpečí a neskonalé vůli přes to všechno vidět hvězdy. O lásce i beznaději, o osamění, bolesti a ztrátách. Každý je ve svém hoři opuštěný jako osamělý ostrov... O tom, že vždycky vede cesta ven. Jen ji musíme umět najít. A že to nejdůležitější máme často někde blízko - jen se umět dobře dívat. Nejhorší vězení jsou vlastní myšlenky... O přátelství dvou dívek, o důvěře, boji o přežití i o smrti. Silné, dech beroucí, čtivé a bolavé. Dvě tváře lásky. Dvě tváře smrti. A přece jsme všichni lidé - nebo ne?

Krakov , rok 1942 . Židovka Sára a Polka z bohaté rodiny Ela se potkávají čirou náhodou a za velmi dramatických okolností . Jejich setkáním začíná příběh neuvěřitelné odvahy a statečnosti . Výborně vykreslené charaktery postav, napětí, jež vás drží v pohotovosti prakticky celou knihu až po překvapivý, ač lehce sladký konec , který si ale kniha vlastně zaslouží. Pro mě osobně pomyslná třešnička na dortu v podobě Krakova . Miluju toto město. Velké doporučení.