Představ si, jak by svět byl šedivý, kdybychom byli všichni stejní... Příběh dvou dívek, které by se za normálních okolností nikdy nepotkaly. Židovka Sára a dobře situovaná, ale osamělá katolička Ela nemají zdánlivě nic společného. Ale něco přece jenom ano: tajemství. Jednoho dne Ela, stojící nad mříží krakovské kanalizace, náhodou pohlédne dolů a spatří Sáru, která se na ni dívá z hlubin kanálu. O naději, víře, odvaze, touze žít a přežít - cokoli... O hladu, špíně, nebezpečí a neskonalé vůli přes to všechno vidět hvězdy. O lásce i beznaději, o osamění, bolesti a ztrátách. Každý je ve svém hoři opuštěný jako osamělý ostrov... O tom, že vždycky vede cesta ven. Jen ji musíme umět najít. A že to nejdůležitější máme často někde blízko - jen se umět dobře dívat. Nejhorší vězení jsou vlastní myšlenky... O přátelství dvou dívek, o důvěře, boji o přežití i o smrti. Silné, dech beroucí, čtivé a bolavé. Dvě tváře lásky. Dvě tváře smrti. A přece jsme všichni lidé - nebo ne?

Bylo to hodně těžké. V této předvánoční době to bylo náročné téma. Popis života v kanalizaci bylo něco neskutečného. A to všechno, co se potom ještě v příběhu událo, bylo rovněž, lidově řečeno, silné kafe. PAM JENOFF má cit pro tyto příběhy, to vím už dávno, ještě ani jedna z jejích knih mě nezklamala. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.