Pět let na suchu. Tak zní podtitul této knihy a Míša nám ukáže, kam se za těch pět let bez alkoholu dostala, co jí život přinesl a jaké nelehké situace musela ustát. Po Zápisníku alkoholičky a Zápisníku abstinentky přichází třetí kniha, sledujeme v ní vývoj a cestu Míši. Konečně mám přečtené všechny tři díly a teď už na mě čeká film. Tak, jak to autorka umí, je to i tentokrát hodně upřímné a otevřené. Pustí nás do hodně osobních věcí, třeba co se týká problémů v partnerském vztahu. Určitě Míšu obdivuji, že dokáže svoje problémy sdílet takto veřejně, ale skvěle v knize vysvětluje, proč to dělá a kam tím míří. Moc mě bavila část, kde se rozepsala o svém vysněném projektu – centru pro léčbu závislostí Alkos. Hlavně to, jak funguje a komu pomáhá. Rozhodně inspirativní čtení a je tu ukázáno, že když člověk něco moc chce a jde si zatím, tak to dokáže. Stejně, jako v Zápisníku abstinentky, i tady najdete příběhy dalších lidí, kteří potřebovali pomoc se svou závislostí a jsou to rozhodně silné příběhy, u kterých mi i slzička ukápla. Na konec vás v knize čeká povídání Dana Svátka, režiséra filmu Zápisník alkoholičky. To mě bavilo také moc a teď už hurá do kina na film

Člověk, který pije a postupně si problém připustí, projde si léčbou, výšlapy i sešupy a pak má normálně žít? To se dozvíme v této 3. knize série o ,,alkoholičce". Jak moc je to náročné? Myslím, že to si nikdo, kdo tím neprošel nedokáže představit. Proto tu také máme další příběhy lidí z podobnou cestou, není to jednoduché, ale taky to není nemožné. Příběh shrnuje posledních 6 let autorčina života a ukazuje nám, jaká jsou úskalí v životě vyléčeného alkoholika. Četlo se to samo.