Zápisník nealkoholičky

Nečetl jsem nic z předchozí tvorby autorky a tak jsem naivně očekával nějakou legraci. No legrace to není ani náhodou, je to velmi drastické a smutné. Možná také trochu naděje pro lidi propadlé alkoholu nebo jinému svinstvu, kteří hlavně kvůli tomu nezvládají svůj život. Text je velmi střízlivý, žádné velké umění, ale spíše se jedná o návody jak se pokusit změnit svoji bezútěšnou existenci. Velký obdiv pro autorku a všechny, kteří odhodlaně bojují se závislostí svou nebo pomáhají ostatním, aby to zvládli.

Pět let na suchu. Tak zní podtitul této knihy a Míša nám ukáže, kam se za těch pět let bez alkoholu dostala, co jí život přinesl a jaké nelehké situace musela ustát. Po Zápisníku alkoholičky a Zápisníku abstinentky přichází třetí kniha, sledujeme v ní vývoj a cestu Míši. Konečně mám přečtené všechny tři díly a teď už na mě čeká film. Tak, jak to autorka umí, je to i tentokrát hodně upřímné a otevřené. Pustí nás do hodně osobních věcí, třeba co se týká problémů v partnerském vztahu. Určitě Míšu obdivuji, že dokáže svoje problémy sdílet takto veřejně, ale skvěle v knize vysvětluje, proč to dělá a kam tím míří. Moc mě bavila část, kde se rozepsala o svém vysněném projektu – centru pro léčbu závislostí Alkos. Hlavně to, jak funguje a komu pomáhá. Rozhodně inspirativní čtení a je tu ukázáno, že když člověk něco moc chce a jde si zatím, tak to dokáže. Stejně, jako v Zápisníku abstinentky, i tady najdete příběhy dalších lidí, kteří potřebovali pomoc se svou závislostí a jsou to rozhodně silné příběhy, u kterých mi i slzička ukápla. Na konec vás v knize čeká povídání Dana Svátka, režiséra filmu Zápisník alkoholičky. To mě bavilo také moc a teď už hurá do kina na film