Zatímco předchozí zápisnik pojednával jen o problému autorky, ten další už nám nabídne sondu nejen do jejího pokroku, ale také příběhy mnohých dalších závisláků. Neřekli byste, co všechno spustí závislost na návykových látkách, alkoholu a jak je těžké se z toho vyhrabat. Ale důležité je, že to jde.

Nejednou jsem si při čtení této knížky i prvního dílu vzpomněla na jednu kamarádku ze školy a taky na jednu kolegyni z práce. Myslím, že problém s pitím má v dnešní době mnohem více žen, než tušíme. Některé z nich se sice tváří, že to mají pod kontrolou, ale pokud člověk a tím spíš žena večer co večer otevírá láhev vína nebo dokonce něčeho tvrdšího, aby zapomněla na své problémy, v pořádku to určitě není. Autorka Míša tvrdí, že díky pití zapomínala na své úzkosti, které ale máme všichni a já jsem vděčná, že jediné moje závislosti jsou kafe, sladkosti, internet, knížky a mí blízcí. Každý máme v životě nějaký problém a vždy je třeba hledat řešení, pitím nic nevyřešíme. Chápu, že závislost je vážný problém a vlastně nemoc a ten, kdo s tím má problém, to asi ani moc sám zvládnout nedokáže, ale na druhou stranu myslím, že každý kdo začne je za to zodpovědný sám i když velkou roli hraje určitě genetika, ale příjde mi nefér obviňovat ze závislosti své okolí. Jinak se mi druhý díl líbil více než ten první, bylo v něm spousta zajímavých příběhů a Míši se moc povedla kapitola o tom, jak to má v životě nastavené teď. Fandím jí i v osvětě, kterou se snaží dělat a taky jejímu centru Alkos, ráda budu její cestu nadále sledovat a těším se, co přínosného nám ještě předá. Na jejím příběhu se ukazuje, že všechno zlé je pro něco dobré a neměli bychom se vzdávat ani když někdy je ta cesta ke štěstí dlouhá, náročná a stojí nás nejedno zklamání, věřím, že každý to může zvládnout, důležité je se ze situace poučit a vzít si z ní to dobré, co nám má dát.