Zápisník alkoholičky

Zápisník alkoholičky jsem si vybrala do čtenářské výzvy DK nejdříve vidět film, poté přečíst knihu. No opět u mě vyhrála kniha. Ne že by film byl špatný. To vůbec ne. Tereza Ramba to zahrála fantasticky, jenže v knize je mnohem víc. Vždycky. V hraném filmu nejsou myšlenky hlavních aktérů a to tomu dodá tu pravou atmosféru. Je vidět, že i v tomhle hraje nejen co jednotlivý alkoholik prožije a alkohol začne brát jako svoji berličku, sklenička po těžkým dnu. Ale určitě má vliv i rodičů, tatínek byl dobrý chlap, ale měl problémy s alkoholem. Když tak mohl řešit problémy milovaný táta, mohu já taky. Kniha je super, skvělý styl psaní, ze kterého je vidět, že si jím autorka sama prošla. Není to vymyšlená próza, ale osobní zkušenost s démonem jménem alkohol. Bylo mi jich líto všech. Míši, jejího manžela, dcery, maminky….netrpí bohužel jen alkoholik, ale i jeho okolí. Okolní lidé, které dotyčného milují o to víc. Velký obdiv k autorce, jak se s tím vyrovnala a snaží se pomáhat ostatním lidem se stejným problémem. Nejlepší je vůbec nezačít, protože to, že máme nějaký problém se závislostí na čemkoliv si nikdo z nás nepřiznáme. Vždy si budeme myslet, že to máme pod kontrolou. Je dobře, že téma otevřela. Buď pomůže samotným alkoholikům nebo dostanou návod jejich blízcí.

Kniha byla čtivá, taková útloučká na dva večery. Zároveň s knihou jsem se podívala i na filmové zpracování, ale to mne bohužel úplně zklamalo. S knihou se nedá srovnat.