Zámek

Úvod jak má být. Atmosféra, postavy, lokace, vrstvení situací, protikladů, protiřečení, cílů... A pak se to začne až moc opakovat, bobtnat, nikam nepostupovat, větvit na příběhy dalších okolních postav. Pro kontext zajímavé, ale už příliš ubíjející a repetitivní. Je vidět, že do dokončení (dalším proškrtáním, kterého dle dodatků bylo očividně dost a dost) tomu ještě chyběl nějaký ten delší čas. Člověk si až škodolibě užívá té snové atmosféry únavy, vysílení, bezmoci. A pak, když to vypadá, že K. není jedinou postavou s "jasným" cílem a jedna nenápadná postava nám jinou hlavní postavu postaví do úplně jiného světla... Že by se to mohlo někam posunout, nabízeno je to skoro na zlatém podnose... Tak najednou náhlý konec! Škoda. Opravdu by mě zajímalo, jak by vypadala finální verze. Jak moc by to Kafka ještě proškrtal. Kam by to celé zavedl. Jak by to dopadlo s onou "loutkovodičkou". A jak moc velkou pravdu má tetička Wiki, když se v ní píše, že "dle zprávy Maxe Broda zeměměřič nakonec umírá vysílením, ale na smrtelné posteli za ním přijdou úředníci ze zámku se zprávou, že může konečně nastoupit do služby." (...) „...vy podceňujete i vše úřední. Úřední rozhodnutí není přece například jako tato láhev s lékem zde na stolku. Sáhnete po ní a máte ji. Skutečnému úřednímu rozhodnutí předchází bezpočet drobných šetření a úvah, vyžaduje léta práce nejlepších úředníků, a to i tehdy, jestliže ti úředníci hned od počátku znají konečné rozhodnutí. A existuje vůbec nějaké konečné rozhodnutí? Od toho jsou tu kontrolní úřady, aby k němu nedošlo.“ „Ano, ano,“ řekl K., „všechno je tu znamenitě zařízeno, kdopak by o tom ještě pochyboval? Vyložil jste mi to však v obecných rysech příliš lákavě, než abych se teď nechtěl ze všech sil vynasnažit poznat to do všech jednotlivostí.“ (...)