Moje první seznámení s autorčinou tvorbou dopadlo na jedničku. Zadrž dech je bolestný příběh Mariny, 30 leté ženy, která se dokázala vyrovnat se svou zraňující minulostí a v přítomnosti žije poměrně spokojený život. Má dobrou práci, kamarádky, má kde bydlet…do té doby než jí životem zamíchá nový kolega Marcel. Marcel zná její minulost. Pochází ze stejné vesnice, jenže viděl jen chování mladé dívky na povrchu. Neví o její bolesti, o tom, co si prožila. Marina udělala za svým životem tlustou čáru, s nikým z vesnice ani z rodiny se nestýká. Všichni pro ni měli jen pohrdání, nikdo jí nepomohl. Setkáváním v práci poznává Marcel Marinu blíže. Líbí se mu co vidí. Marina je jiná žena než tehdy. Zamlouvají se mu její názory na život, to jak se chová, je milá a laskavá k ostatním lidem. Chtěl by něco víc, jenže Marina má strach, že jí její minulost doběhne… Velice emotivní příběh o tenké hranici lásky a nenávisti, viny, předpojatosti, pomlouvání, lží. Kniha, která mi vyvolala slzy, slzy smutku, bolesti, ale i štěstí a naděje… zakončení bylo takové, jaké bych čekala. Reálné a přesto v něm bylo trochu toho štěstí. Doporučuji, doporučuji, doporučuji. Za knihu k recenzi mockrát děkuji @knihcentrum.cz .

Páni!.. V průběhu čtení jsem několikrát zadržela jsem dech a teď, když jsem dočetla, můžu konečně vydechnout a zbývá mi zase jen - Páni!!! Po všech těch přeslazených PohádkáchProVelkýHolky jsem potřebovala něco "normálního", něco ze života, něco reálného, uvěřitelného.. A pak jsem se začetla a jediné co mě několikrát napadlo, že přece není možné, aby to tu holku všechno nezlomilo..? Marina byla neuvěřitelně silná a já jí tolik fandila! Snažím se přistupovat k životu podobně a koukat na všechny situace z té lepší stránky, ale já měla vlastně růžové dětství i dosavadní život.. Marina si to musela vybojovat! Děkuji autorce za to, jak umí popsat tenhle přístup k životu, za krásné myšlenky, za vtipné vsuvky v podobě kamarádek a sousedky Blaženky, za víru, že pořád existují chlapi jako Marcel!!, ale také za tenhle uvěřitelný konec příběhu.. Přiznejme si, že prostě v životě nevyjde vždycky úplně všechno, jak bychom si přáli, lidi jsou jen lidi, předpojatost a odsouzení jsou tak snadné. A ne všechny epilogy musí být přeslazené, o to lepší konec to možná může být, je to o jen úhlu pohledu ;-)